Cestování Českem

Cipískoviště

Výlet na akci Cipískoviště doporučuji těm z Vás, kteří mají zájem shlédnout možnosti vytváření soch z písku. Bohužel se výlet nedá uskutečnit kdykoliv, ale pouze v krátkém časovém období jedenkráte za rok.

Kdy a kam na Cipískoviště

Letošní Cipískoviště (2013) proběhlo o víkendu 17. – 19.5. Na tuto akci musíte navštívit jihočeské město Písek, kde se mimo jiné nachází i nejstarší dochovaný kamenný most v čechách (z 13. století).

Parkování

Parkování ideálně v okolí zimního stadionu (GPS parkování Cipískoviště 49°18’30.393″N, 14°8’39.447″E). Bohužel při příjezdu sem od Prahy není zrovna ideální přístup. Buď se musíte otočit do protisměru až u benzínky (přejet přes most, pak do ul. Hradišťská a pak zpět směr na Prahu a teprve poté sjet do centra. Druhá možnost je sjet už u těchto GPS 49°19’43.140″N, 14°6’20.248″E, podjet příjezd, přes železniční přejezd a pak jen držet hlavní silnici Dobešická – přechází na Pražskou, pak na kruháči pokračovat rovně a na semaforech doprava a za nimi hned první možnou doleva před nájezdem na rychlostní komunikaci.
Přijde Vám to komplikované? Vemte si navigaci a snad to zvládnete (teda pokud nebudou místy nějaké nešťastné uzavírky).

Sochy z písku v Písku

On to ten nadpis celkem vystihuje. Přímo u již zmiňovaného nejstaršího dochovaného mostu se nachází nábřeží, na kterém jsou vytvořeny ony sochy. Většinou je jich tak okolo 8 až 10 (píši většinou, jelikož jsme akci navštívili již asi 3x a ty počty jsou si podobné).

Poznámky pod čarou

Další přesný datum konání Cipískoviště 2014 zatím netušíme. Většinou se to vždy koná v období blízko shora uvedeného data. Pro zajímavost – v roce 2009 to bylo např. okolo 16.5.

Fotogalerie z Cipískoviště

[Ukázat jako slideshow]

České korunovační klenoty – 12. výstava

Ne často se podaří zhlédnout něco tak zajímavého jako jsou České korunovační klenoty. Při jejich letošní (2013) výstavě se údajně předpokládá odbavení až cca 50 tisíc zájemců, zbytek musí počkat na příští výstavu. Nám se to podařilo, takže Vám nabízím alespoň zprostředkovaně dojmy a tip na zajímavý výlet pro příště.

Přehled:

Kdy a kam ke korunovačním klenotám

Ve dnech od 10. – 19. května probíhá výstava – v pořadí již 12. – Českých korunovačních klenot. Nejsou zase tak často k vidění, takže využít tuto možnost je celkem zajímavý tip na výlet (i když dost ojedinělý). Tentokráte je to u příležitosti zvolení nového prezidenta.

K výstavě klenot se dostanete pouze jedinou cestou – musíte projít přes Jižní zahrady směrem od Starých zámeckých schodů. Poté vás cesta už povede pouze vyznačenou trasou – všude jinde jsou zábrany – přes Býčí schodiště na 3. nádvoří. Tam je pak již vchod.

Pořadí vstupu je podle příchodu (úlevy pouze pro osoby na vozíku). Je třeba přijít brzo. Na stránkách hradu jsme četli hlášku, že se čeká 4 – 5 hodin od příchodu a moc jsme tomu nevěřili – nekecali. Výstava je od 9.00 ráno, přicházíme do zahrad v 8.40 a již stojíme přímo u brány do zahrad. A to prý po naplnění zahrad brány zavřou a šmitec – tak hlavně se musíme vmáčknout (jsme češi né? 🙂 ).

Fronta je opravdu nekonečná, popochází se velmi pomalu (když už se popochází). Čas od času se to zlepší a uděláme i cca 15 kroků – to je úspěch. Záchody (mobilní) jsou v zahradách celkem na 3 místech, což mohu jedině pochválit. Pokud se budete snažit zjistit proč to tak dlouho trvá – nabízím Vám tuto odpověď (zkušenost):

– u vstupu je hradní stráž, vždy pustí cca 20 lidí, ti všichni musejí sundat batohy a položit na pojízdný skener, pak se prochází bezpečnostním rámem. No hádejte, kdo zase zdržoval – přece já. Opasek na kalhotách a kovové knoflíčky u kapsičky na košili. Důkladná prohlídka a pak už vpřed. Takže si představte, že přibližně 3 člověk takto „zdržuje“. Bezpečnostních rámy jsou zde myslím celkem 3 – popravdě jsem to ani nestihnul pořádně celé okouknout – docela to je fofr a když Vás hned „šacujou“, tak se ani moc nerozhlížíte.

Projdete kontrolou a pokud se nechcete tahat s věcmi – je zde šatna. Pro děti má šatnářka dokonce omalovánky s tématem klenot a historie okolo (důkladně jsem to neprohlížel).

Vladislavský sál

Za šatnou nás popohání (velmi slušně) uvaděčka. Tak šupšup na klenoty. Když už jsme si mysleli, že jsme ve Vladislavském sále a budeme moci udělat jakousi chaotickou prohlídku, čeká nás další fronta. Je zde kobereček a provázky a všichni spořádaně opět pomalu popochází.

Z povzdálí počítám, že každý má na klenoty tak odhadem cca 1 minutu +-. Berte to s rezervou, uvaděčky Vás tak jako nevyhodí, ale nenápadně Vás upozorní, že z tohoto a dalšího místa si to lze také prohlédnout – a ono to místo je „řekněme“ o další krok či dva k východu – tak co chápete jak je to s tou minutou?

Podél „koberečkové promenády“ jsou vystaveny staré židle – křeslo skládací (že by předchůdce rybářských stoliček?), křeslo s podnožkou a královský trůn – to vše včetně cedule, kde se píše co je z jaké doby. Ten trůn je prý vyroben před rokem 1836. Jsou to takové tři židle poblíž sebe a naprosto z ničeho nic nám to připomnělo výlet na Třístoličník (náhoda?).

Zlatý hřeb dne – České korunovační klenoty

On to ten nadpis celkem vystihuje. Nejprve procházíme okolo pláště a pak už samotné klenoty. Po obou stranách výstavky stojí čestná stráž – dokonce máme štěstí a jsme zde přesně při jejím střídání. Jojo, mají to chlapci secvičené skvěle, radost pohledět, ale nezávidím jim to stání.

A pak už samotná vitrína s klenoty. Když zlatý hřeb, tak opravdu zlatý. Jen to jabko mohli trochu vyleštit… ba né, dělám si srandu, je to opravdu nádhera. Když si pomyslíme, jak je to staré a co vše za tím stojí – a jak se na to natahovali v minulosti nenechavé pracky leckterého potentáta (huš potvory, tohle je naše). Fotit se zde smí, ale bez blesku. Abych tak pravdu řekl, tak více jak ¾ času jsem si klenoty prohlížel přes hledí fotoaparátu – fotek jsem nasekal dost, aspoň nějaká snad vyjde. Mimojiné jsem taky úplně opustil realitu – vrátila mne do ní paní uvaděčka. Ano ano, ještě i odsud je na klenoty hezký výhled. Takže foťák dolů a posledních pár pohledů a hajdy ven.

Tak jsme konečně také na vlastní oči viděli české korunovační klenoty, které se po dostavbě hradu Karlštejn (článek výlet na Karlštejn) přesunuli ze Zvíkova (článek o výletě na Zvíkov).

Poznámky pod čarou

Zázemí – spokojenost zde je veliká, v zahradách je možnost koupit občerstvení – teplé i studené nápoje a něco k zakousnutí (tedy jenom horký pes – hot dog), toalety vyřešeny také OK.

Navigace – po zahradách a dále je to OK. Pro místní nebo znalé Prahy určitě není problém najít Staré zámecké schody. Co když jsem ale z Liptákova (řekněme něco jako posel, který přijel do Prahy náhodou a info o výstavě zahlédl na bilboardu u příjezdu)? O Praze něco vím, ale orientace je horší. Metrem A na Malostranskou – zde jsou mapy, potud OK, ale pak přichází východ z metra a dál bych se mohl cítit tak trochu ztracen. Zde asi pomůže jedině volba chůze s davem – vsaďte se, že všichni ty co vidíte, tam půjdou taky.

Organizace při prohlídce – nemám připomínek, je vidět, že když se chce, všechno jde. Snad možná jen trochu pomaleji ve frontách.

Fotogalerie z výstavy Českých korunovačních klenot

Pro ty z Vás, kteří se tam nedostali nabízím alespoň pár fotek ke zhlédnutí. Tentokráte, jsem u některých fotek navíc přidali i copyright, aby i „piráti“ pochopili…

[Ukázat jako slideshow]

Hrad Zvíkov

Historicky celkem zajímavý hrad, který se nachází na skále nad soutokem řek Otavy a Vltavy. Hrad, který v minulosti odolal mnoha útokům Vám může posloužit jako tip na výlet.

Cesta a příjezd, parkování u hradu Zvíkov

Příjezdových cest k Zvíkovskému hradu je více. Od Prahy sjedete před Miroticemi, nebo můžete využít lodní převoz od Orlíku – tu jsme však nezkusili, takže se zaměřím pouze na auto. Od sjezdu u Mirotic je to cca 12km, nejsnáze je cesta s navigací.

Těsně před Zvíkovským podhradím se přejíždí most přes řeku Otavu. Hned za mostem jsou po obou stranách plochy, které připomínají parkoviště. Na zastávku a pohled na řeku z mostu je to super. K hradu je to však odsud ještě pěkný kousek.

Po silnici se pokračuje do obce Zvíkovské podhradí. Tu lze projet a pokračovat po užší silnici až k parkovišti. Zdejší parkoviště je placené – cena za osobní automobil 50 Kč, při příjezdu do 15. hod. Od 15. hodiny je cena 40 Kč – bohužel už ale budete mít jenom hodinu na prohlídku hradu…

Ostatní ceny jsou na fotce ve fotogalerii. Parkoviště se uvádí jako nehlídané, paní co prodává lístky stojí u začátku a má podle mne přehled o většině aut, přesto bych zde nic asi nenechával.

Okolí hradu, hradní nádvoří

Od parkoviště vede asfaltová cesta cca 500metrů až k samotnému hradu a je lemována vzrostlými stromy. Ke konci cesty se začnou otevírat pohledy na vstupní bránu a vodní plochu okolo hradu. Pokud plánujete pouze venkovní prohlídku hradu (např. z časové tísně), nemusíte být zklamáni – i tak lze vidět celkem dost (i když osobně doporučuji zajít i dovnitř).

Jako kladnou věc hodnotím celkovou úpravu ploch ve veřejně přístupných částech hradu – jmenovitě bych vyzdvihnul dřevěná schodiště a plochy okolo hradeb, dále pak lavičky a dobrý systém směrovek (např. na WC atp.) – u zmíněného WC také oceňuji nenápadnost a zasazení do okolí.

Jako poslední v řadě musím ocenit množství odpadkových košů a jejich opletení proutím – velice citlivě to zapadá do zdejšího prostředí a téměř neruší (no dobře, všimnete si toho, ale netluče Vás do očí jako plechová popelnice vedle vstupní brány (viz. Zámek Plumlov – tip na výlet) – je vidět, že to zde někdo dobře připravil.

Něco málo historie a zajímavostí o hradu

Hrad se údajně začal stavět již za Přemysla Otakara I (vládl okolo 1197 – 1230 n.l.) a pokračovala dále Václava I. Další výstavba údajně probíhala i za vlády Přemysla Otakara II.

Velkou slávu hrad zažil za vlády Karla IV., kdy v průběhu výstavby hradu Karlštejn (viz. článek o výletu na Karlštejn) , byly zde na Zvíkově dočasně uloženy korunovační klenoty.

Později to šlo již s hradem „z kopce“. Změny majitelů, obléhání v dobách husitských válek (ale nebyl dobyt!), obléhání za 30 leté války a kapitulace v roce 1622 před císařskou přesilou. Tehdy byl údajně dost zničen a zároveň zmizelo spousta majetku.

Poslední rod, který měl hrad v držení, byli Schwarzenbergové. Ti investovali do jeho oprav a rekonstrukcí od roku 1880 a postupně hrad opravovali. V roce 1948 byl Zvíkov zabaven státem.

Prohlídka hradu, zajímavosti

Pokud jste se pročetli přes stručný popis historie, budete mít možná velkou chuť vidět i vnitřek hradu. Vstupné pro dospělého 70 Kč, slevy poskytují pro studenty (nutný ISIC), osoby ZTP a děti. Prohlídka nabízí zajímavé expozice z vykopávek a z historie hradu – pouze podotýkám, že vlivem rekonstrukcí je na hradě již hodně málo prapůvodních originálů – mezi ně patří lehce načervenalé zdivo (např. ve sloupech).

Celou expozici nebudu popisovat, ať se máte na co těšit. Focení zakázáno není, často bude potřeba použít blesk. Hrad je ve spodních částech hodně vlhký, občas nám to lehce klouzlo i na schodech (nebo máme mizerné podrážky 🙂 ).

U těch schodů ještě zůstanu – budete je mít na konci opravdu rádi – je jich zde celkem dost – pokud se Vám hůře chodí, bude to náročnější.

Nejužší schodiště (taková bych na hradu očekával skoro všude a ono je tu při prohlídce jen jedno) vede z tanečního sálu na horní ochoz (dá-li se to tak nazvat) a je docela strmé s vyššími schody. Z horního ochozu je nádherný rozhled do krajiny.

Poznatky co se Vám mohou hodit

Parkování (kde určitě ne!) – zmiňoval jsem místa za mostem přes Otavu. Vyhlídl jsem si jej přes mapový portál a chtěli jsme zde auto nechat, nicméně při našem příjezdu, zde hlídka Policie řešila vymlácená okna u jediného zde stojícího auta. Navíc, když jsme jeli zpět, stálo zde otřískané (a to doslova) auto a u něho poněkud podivně vyhlížející jedinec – shodli jsme se, že na nás působil jako „tipař“ (pokud jenom odpočíval – pak se mu omlouvám).

Pro slevy na vstup si musíte vzít buď ISICa nebo průkazky. Aktuální informace o vstupném a slevách na Zvíkov naleznete na: http://www.hrad-zvikov.eu/informace-pro-navstevniky/vstupne/

Toalety jsou ve veřejně přístupné části směrem k lodnímu přívozu. Cena 5 Kč za osobu.

V prohlídkové placené trase jsem si nevšimnul laviček nebo místa k možnému odpočinku – ani na chodbách. Pokud máte tedy s chůzí problém radil bych nejprve prohlídku (při čerstvých silách) a pak popocházení a zkoumání veřejných částí.

[Ukázat jako slideshow]

12►

Státní zámek Plumlov

Zámek nedávno oslavil 333 let svého výročí od založení a byl pro nás lákavou nabídkou k návštěvě, případný pobyt v Plumlově umožňuje podnikat celkem rozumné množství výletů po zdejší krajině. My jsme tentokráte neměli tolik času, takže jsme se omezili pouze na zámek Plumlov a ubytování v Plumlově o kterém je tento článek.

Cesta a příjezd

Na státní zámek Plumlov jsme se vydali po návštěvě Punkevních jeskyní (viz. tip na výlet – Punkevní jeskyně). Sjezd ze silnice číslo 378 na 377, která vede směrem na Plumlov. Kvalita povrchu vozovky se různí – místy slabší tankodrom, místy naprosto perfektní vozovka. Zámek Plumlov je první dominantou krajiny po výjezdu z lesních porostů podél cesty. Vysoká budova, která přímo láká k návštěvě.

Parkování zámek Plumlov

Parkování bude celkem mínusem. Samozřejmě zde nejsou vytvořena parkovací místa přímo pro návštěvníky zámku. Takže parkování probíhá po přilehlých ulicích, na náměstí a všude tam, kde to dovolují dopravní předpisy. Celkem blízko na zámek je to z Tyršova náměstí (ale nemusí tu být vždy volno).

Krátký pohled do historie a současnost

Dne 30. března 2013 oslavil zámek Plumlov 333 let od svého vzniku. Zámek nechal založit Jan Adam Ondřej z Lichtenštejnu v okolí původního hradu pobořeného Švédy během 30 leté války. Pobořený hrad pak ještě dočkal dalších ran osoudu od Prusů a po ničivé vichřici se rozhodlo o jeho zboření. Zbytky hradu jsou dnes střední částí zámeckého nádvoří. Budova zámku je viditelná na první pohled. A také ihned každého napadne, proč je tak vysoká a „jaksi“ hubená. Údajně byl plánován čtyřkřídlý zámek s renesančními prvky ve výzdově i ve stylu stavby.

Původní záměr a návrh otce Jana Adama však doznal změn pod vedením jeho syna a začali vznikat neshody. Ty vyvrcholily odchodem Jana Adama a posléze umrtím jeho otce. Nákladnost případné dostavby pak donutila další majitele k dokončení stávající budovy zastřešením, pak probíhala výzdoba – a opět byla předčasně ukončena. Zámek postupně chátral se občasnými pokusy o rekonstrukci. V současné době by měl být opraven interiér (neviděl jsem, takže pouze předávám získanou informaci). Venkovní stav je při pohledu zblízka horší (viz. fotogalerie).

Při návštěvě zámku si všimnete hned několika věcí naráz. Již u vstupu narazíte na esteticky nevhodné umístění značky – cit pro vzhled a dopravní značení se zde opravdu nepotkaly.

Vstup do infocentra je podmíněn vyšlápnutím vysokého schodu (do výšky kolene – cca 40 – 50 cm). Možná je zde v létě nějaká plošina. Pro TP na vozíčku je zde zvonek, ale zajímalo by mne, zda na něj budou reagovat i pro ostatní hůře pohyblivé návštěvníky nebo musí všichni ostatní prostě překonávat překážku do výšky kolene.

Popisky objektů – občas zde nějaké jsou, občas chybí. Kamennou hromadu na nádvoří by bylo možno považovat za jakýsi starý kopec. To, že zde byl původně nejaký hrad se dozvídám až od správce. Teprve později jsem si všimnul u vstupu do infocentra plakátu s informacemi (jsou pouze v češtině).

Na první pohled je vidět, že probíhá asi nějaká rekonstrukce (nebo proběhla?) – jsme zde v pondělí (pracovní den), ale nikde nevidím žádné dělníky. Možná to souvisí i s odpadovým materiálem naprosto nepochopitelně u paty zámku v jeho levé části (viz. foto).

Pak jsem ještě narazil na jednu věc, která sice tolik nevadí, ale asi by se neměla dělat. Je to umístění antény pro příjem internetu. Posadili ji tak nějak přímo před jedno zámecké okno – kontrastuje „hezky“.

Z vnitřku zámku jsem toho moc neviděl, pouze přes pár oken. Údajně je to vše nově zrekonstruované a velmi pěkné. Kdyby jste někdo měl poznatky, napište nám (kontakt).

Ubytování v Plumlově

Ubytování jsme si zajišťovali předem. Vyhrál to penzion ve mlýně (pensionvemlyne). Parkování je možné na dvoře za plotem. Apartmá bylo dobře vybaveno, vše je prakticky nově zařízeno nebo zrekonstruováno. Záchod sdílený v koupelně, větrání na spínač. Centrální vytápění, vhodně vybraný nábytek (v mírně rustikálním stylu) se do bývalého mlýna opravdu hodí.

V ložnici je střešní okno a sledování hvězdné oblohy uspává během chvilky :-). vybavení kuchyňského koutu je bezproblémové. Přítomný je i minibar – platí se zvlášť, ale když jsem viděl ceny, je to jako když si dojdete víno nebo brambůrky koupit do obchodu – takže to je opravdu dobrá nabídka.

Několik letáků a katalogů z infocentra je přítomno ve společenské místnosti.

P.S. Ještě krátká poznámka k ubytování v Prostějově. Náš první nápad směřoval na ubytování až v Prostějově, ale při pohledu a čtení nabídky (na jejich www) jsme dospěli k závěru, že se spíše jedná z valné části o hodinové hotely. Samozřejmě jsou i jiné, ale ty se „poněkud“ hůře hledají přes web.

Fotogalerie

[Ukázat jako slideshow]

12►

Punkevní jeskyně a Macocha – krasová oblast

Punkevní jeskyně a Macocha jsou jednou z nejznámějších krasových oblastí v celé ČR. V jejich okolí lze nalézt i další zajímavé lokality, nicméně z časových důvodů jsme se zaměřili pouze na uvedená místa.

Cesta a příjezd na Punkevní jeskyně

Cesta k jeskyním Vás může vést více směry. Povětšinou budete asi směřovat přes D1, kde se Vám vytřesou zuby a všechny svaly. Pokud cestou dostanete nápad jet po okrskách (a prohlídnout si krajinu), tak na to raději zapomeňte. My jsme zkusili sjet u Valašského Meziříčí a chtěli si užít více přírody. Místo toho jsme si užili naprostý tankodrom. Často se silnice mění v pouhý cedník, bohužel. Pokud tedy můžete, vydržte na D1 co nejdéle a sjeďte až u Brna.

Obě možnosti (D1 i naše) nakonec vedou do obce Blansko, kde se za mostem dejte doprava. Silnice Vás dovede až k železničnímu přejezdu – před ním pokračujte rovně z hlavní silnice – vjezd do označené slepé ulice. Ano, tudy přesně musíte, tato silnice Vás dovede okolo staré fabriky až k parkovišti – Skalní Mlýn.

Parkování – Punkevní jeskyně – Skalní mlýn

Poplatek za parkování byl 50 Kč. Nejedná se o hlídané parkoviště, je to pouze poplatek za místo. Jsou zde 2 parkoviště – odhadem tak pro cca 200 aut. Jsme zde v půli dubna a v neděli odpoledne – i tak hledáme místo. Místa jsou menší a když někdo parkuje jako „dobytek“, tak se celkem špatně vystupuje. Čímž se dostávám k tomu, že máte téměř jistotu, že Vám někdo označkuje dvěře (my ji měli, bohužel).

Parkoviště je přímo u infocentra a také u zastávky místního mini vláčku.

Vstupenky na Punkevní jeskyně, infocentrum, od parkoviště ke vstupu do jeskyní, vláček, lanovka

Vstupenky do Punkevních jeskyně si doporučuji zajistit předem. My jsme je měli na telefonickou rezervaci. V létě se sem prakticky nedá jinak dostat – totálně vyprodáno. Kdyby se Vám povedlo lístky rezervovat pár dní před návštěvou, zeptejte se rovnou na hladinu vody v jeskyních – pokud jí bude moc, nepočítejte s plavbou.

Kromě vstupenek můžete koupit na infocentru i jízdenku na zdejší mini vláček a pokud to zakoupíte ve spojistosti s lanovkou vyjde Vás to levněji. My jsme volili raději procházku k jeskyním – což je na cca 20 minut pomalé procházkové chůze (aneb co noha nohu mine a ještě k tomu všude zastavuji, všechno si musím přečíst a ještě nafotit…)

Dále jsou na infocentru letáky o dalších jeskyních a prodej suvenýrů (i magnetek) – výběr v magnetkách je ale celkem malý – lépe jsme pořídili za zastávkou minivláčku v prodejně s kameny a dalšími cetkami. Ceny jsou přitom srovnatelné.

Poblíž parkoviště (a infocentra) jsou toalety – vstup 5 Kč.

Jen ještě doplním, že existuje druhé místo, přístupné přes Vilémovice. Zde je také možné parkovat a k jeskyním se dostanete buď lanovkou nebo procházkou po turistické trase. Nicméně tuto možnost nepopisuji, jelikož jsme ji osobně neprozkoumali.

Punkevní jeskyně – prohlídka, na dně Macochy

Procházkou nebo místní přepravou se dostanete k budově se vstupem do jeskyní. Nutno podotknout, že nám tvrdili, že lístky musíme vyzvednout ve Skalním Mlýně, ale zde se nachází také pokladna a běžně lístky prodává. Tak vůbec nerozumím té logice. To zde není jednotný informační systém?

Námi rezervované lístky jsme si měli vyzvednout cca 40 minut předem. Zde u vstupu potkáváme turisty, kteří kupují lístky asi tak 10 minut před vstupem. My jsme tady tak nějak museli počkat až bude čas na prohlídku. Asi nějaká protekce… (nebo se počítá, že utratíte něco v občerstvení).

Před budovou vstupu Vás možná zaujme jistá busta. Její okolí se začíná rozpadat a sama busta také (byť by měla být věčná 😉 ), ale snad to nebude mít vliv na můj malý kvíz – jestlipak poznáte, kdo to má být. Pošlete nám svůj tip.

Čas do prohlídky se přiblížil. Slečna do mikrofónu ohlásí, že přichází shromažďování pro další návštěvníky (je to slyšet i venku). To oceňuji, nemusíte někde tvrdnout 20 minut a čekat, kdy „to“ přijde. Venku jsou lavičky a lze si udělat pohodlí i ve stínů stromů…

Poslušně se všichni shromažďují a vyrážíme na prohlídku Punkevních jeskyní. Vzhledem k vysoké hladině vody se dnes lodičky nekonají. Vstup, krátká chodba a již jsme v jeskyni. Hned první úkaz stalaktit a má 4 metry (je ale již lepený, protože se rozlomil). Prohlídka pokračuje dále až ke dnu Macochy, kde se poté nasedá na lodičky.

K samotné expozici Vám více psát nebudu, ať máte také nějaké překvapení. Počítejte s tím, že jsou zde schody – tuším něco okolo 100 v jednom úseku – říká se jim infarktové (je zde 99% vlhkost, proto buďte opatrní).

Malá zajímavost – je zde umělé jezírko – na házení mincí – podle slov průvodce, kdo tam hodí stovku, uvidí jak průvodce plave. Už jste to někdo zkusil? Já nestihnul vylovit ani korunu drobných a průvodce nás už hnal pryč – asi nechtěl plavat.

Zde doplním pár slov doplním k průvodcům. Jsou to určitě zkušení lidé, ale přesto by šlo několik věcí zlepšit:

– První je tempo – vedoucí výpravy nasadil tempo jak na olympiádě a zezadu nás jeho kolegyně neustále popoháněla a nutila držet se zbytku výpravy. Jasně že nezdržujete schválně, ale když jste mezi posledními, uvidíte exponáty také poslední, což znamená, že je také poslední fotíte. A tady jsem narazil na problém. Behěm focení mi zadní naháněčka nekompromisně zhasnula osvícení expozice a nutila okamžitě pokračovat. Napoprvé jsem to tedy vzal. Jenže ono se začalo nebezpečně opakovat. To se mi fakt nelíbilo a dal jsem to najevo – tempo sice zůstalo, ale přeci jen vzniklo více času na focení.

Pokud jste s někým, kdo má problémy s chůzí, nenechte se takto nutit. Tady je zcela jasně vidět nechvalně proslulá česká snaha o zisk – méně času a více výprav = více platících (vymluvíte mi to?)…

– Druhá věc – způsob, jakým vykládal průvodce o zdejších místech. Velmi oceňuji, že popisuje a pojmenovává jednotlivé útvary a přisvítí je. Víte o čem mluví. Méně štastný se pak v tomto kontrastu jevil styl jeho mluvy. Bylo to prostě odemleté jak odrhovačka (a co nejrychleji) – např. vtipné hlášky řekne tak, že se nikdo nezasměje (ono je ani nestihnete postřehnout). Možná to byl jen můj dojem, ale trochu více osobního přístupu by tomu prospělo (porovnávám to např. s návštěvou Koněpruských jeskyň).

Ostrým pochodovým tempem jsme tedy zvládli prohlídku za méně jak 30 minut a stojíme venku před vstupem. Byli jsme poslední výprava – možná i proto ten spěch – už měli neděli.

Lanovkou nahoru od jeskyní, Macocha shora – velký a malý můstek

Naše další kroky vedou k lanovce. Využijeme ji pro cestu nahoru na vyhlídku do Macochy. Kabina se téměř nehoupá. Výstup vede přímo k obchůdkům a posezením. I zde lze koupit suvenýry (bez horské přirážky). Pokračujeme skrze prostranství a jsme přímo u horní terasy nad Macochou. Žádný poplatek za vstup zde nechtějí, ale to se může změnit během letních měsíců.

Výhled z horní terasy je hezký, ale popravdě toho zase tolik z Macochy nevidíte. Je to jako když se koukáte z rozhledny do uzavřeného prostoru. A byl bych za to v budoucnu ochoten zaplatit? Ani náhodou. Mnohem hezčí pohled se podle mne naskýtá z dolní terasy. Ta je odsud vzdálena cca 300 metrů a Macocha je krásně vidět (pro porovnání viz. foto).

Zpátky po turistické trase na parkoviště

Je pozdní odpoledne – cca okolo 18. hod a proto se vydáváme zpátky k parkovišti – pěšky po turistické trase. Lanovka je již stejně zavřená a navíc pokud jste schopni chůze, byla to příjemná procházka a pohyb. Začíná se od malé terasy na Macochu a ústí u vstupu do jeskyní, dál je to po známé trase.

Místy je náročnost terénu turistické trasy větší. Kamenitá cesta, kočičí hlavy schovány pod listy. Lze se přidržovat zábradlí – většinou. Pokud máte s chůzí problémy, buď to vzdejte, nebo si připočtěte čas navíc.

Hodnocení Macochy a Punkevních jeskyní

Jedná se o krásný přírodní úkaz. Určitě doporučuji jako tip na výlet na víkend.

Kvalita služeb je celkem ucházející. Soudím, že zde trochu žehrají na velkou popularitu a nekonečné množství návštěvníků – třeba se to časem zlepší.

[Ukázat jako slideshow]

12►

Jedno z nejhezčích měst Moravskoslezského kraje je dle mého názoru Opava. Opava nikdy nebyla centrem průmyslu, naopak zde historicky pobývalo panstvo a Ostrava byla jen jakousi rostoucí průmyslovou obcí. Odráží se to na celkovém rázu města, do kterého však zasáhla i druhá světová válka a komunismus.

Opava leží na řece stejného jména, poblíž hranic s Polskem. Spojení je sem nejlepší asi vlakem přes Ostravu. Po příjezdu na vlakové nádraží se stačí kousek projít směrem k Hornímu náměstí, kde v budově radnice naleznete infocentrum. Dominantou této budovy (a možná města jako takového, to je ovšem sporné) je věž Hláska, kam lze za nějakých 40 Kč vystoupit a rozhlédnout se do okolí. Terén zde nemá nijak výrazně kopcovitý ráz, takže uvidíte daleko, při dobré viditelnosti uvidíte i vrchol Praděd.

V blízkosti Horního náměstí je barokně přestavěná, původně gotická konkatedrála, zbudovaná ve 14. století. Rovněž zde stojí Slezské divadlo. Na Horním i Dolním náměstí jsou každoročně Vánoční a Velikonoční trhy. V létě však na Dolním náměstí ráno najdete i farmářský trh se zeleninou a ovocem pěstitelů z okolí. Nutno poznamenat, že tato oblast je velmi úrodná.

Před vchodem do věže Hláska (resp. do magistrátu, přes který se prochází) je umístěn kamený model Slunce. V Opavě byla postaven zmenšený model celé Sluneční soustavy, bez zkreslení měřítka. A jak dobře víte, planety jsou od sebe hodně vzdáleny, takže jako výzvu můžete hledat planety po městě. Nejblíže samozřejmě naleznete Merkur, ale takové Pluto ve skutečnosti není ani přímo v Opavě!

Dominantou Dolního náměstí je kostel sv. Vojtěcha. Za druhé světové války byl nehezky rozbombardován, ale nyní je v plné kráse rekonstruovaný. Na náměstí naleznete i kousek tramvajových kolejí, relikvie prvorepublikové MHD. A samozřejmě dětmi oblíbený Špion, což je socha, kterou osobně označuji jako Mravenečníka (a nikdo mi to nevymluví).

Dalšími zajímavostmi je kostel sv. Hedviky, z jehož věže je ještě lepší výhled než z Hlásky, ovšem nebývá obvykle otevřeno. Nejdůležitější je ale Slezské Muzeum. Pokud znáte Nohavicovu písničku, jak jede od Slezského muzea v nekřesťanskou raní hodinu sedm zastávek do Kateřinek, tak vězte, že Nohavica pěkně kecá, tolik zastávek to není.

Co se týče dalšího vyžití, v létě zde funguje velké venkovní koupaliště, které naleznete poblíž městských sadů, kde se mimo jiné dobře jezdí na kolečkových bruslích. V zimě zde funguje jedno kryté koupaliště, které má ovšem obskurní systém otvíracích dob, kde všichni jako ovečky jsou naráz vpuštěny pouze v celou hodinu.

Můžete se projít i po Kylešovském kopci, kde naleznete hezké měšťanské vily. Zde sídlí hlavně majetná honorace, nejedna vilka však změnila původního majitele po odsunu Němců. Nutno podotknout, že v této oblasti spolu žilo mnoho Němců a Čechů dohromady (tedy pardon, Slezanů, ale víte co myslím).

Dále pak doporučuji spíše výlety po okolí. Nejblíže je to zámek Raduň, potom zámek v Hradci nad Moravicí – sem jezdí vlak (jenom!) z Opavy. Dalším tipem na výlet je přírodní rezervace Hvozdnice. O něco vzdálenější je hornické muzeum Landek poblíž Ostravy.

Mezi perličkami bych uvedl, že ve městě je velká psychiatrická léčebna (sbírá pacienty v regionu) a ženská věznice. Traduje se historka, že pokud máte trvalé bydliště na Opavsku, tak nejrychlejší a nejlevnější doprava z Prahy je začít šplhat na nuseláku po zábranách proti skoku. Cílová stanice je ovšem pochopitelně léčebna.

Kam na jídlo

Jedním z tipů je zdravá výživa na Horním náměstí, naproti Infocentru. Vstupuje se sem přes papírnictví. Ceny jsou vcelku příznivé a hlavně máte skvělý rozhled z prvního patra na celé náměstí.

Dalším dobrým místem je Obecní dům a v něm nekuřácká kavárna. V Obecním domě jsou mimochodem i zajímavé výstavy.

[Ukázat jako slideshow]

Slavonice, město v jižních čechách, tip na výlet

Renesanční Slavonice jsou zajímavé město na pomezí Čech a Rakouska. Nabízejí historii, okolní přírodu a výborné výchozí místo pro další výlety. Někdy se jim také přezdívá Malá Telč (viz. článek o výletu na renesanční Telč).

Krátký pohled do historie Slavonic

Slavonice se dnes rozkládají na místě původní slovanské osady asi z 12. století. První písemná zmínka je z roku 1260, kdy jistý Vikart z Trnavy zmiňuje v listině jako svědka faráře Vernera ze Slavonic.

Z dochované zmínky z roku 1298 jsou Slavonice již trhová ves. Ve 13. a 14. století ves patřila pánům z Hradce. Od roku 1354 jsou již zmiňovány jako město, přičemž právě v průběhu 14. století jsou považovány za jedno z nejvýznamějších měst na jihozápadě Moravy.

Vybudované hradby okolo města pomohli později odrazit tažení husitů a město samotné se ubránilo. Zároveň došlo k vytvoření podzemního odvodňovacího systému, který je dnes z části přístupný turistům. V období renesance (okolo 16. století) byly Slavonice v největším rozkvětu – velká výstavba domů se zdobnou fasádou – sgrafity, figurální výjevy. Dochované jsou četné sklípkové klenby.

Od roku 1526 byla ve Slavonicích zřízena poštovní s přepřehanáním koní na trase mezi Prahou a Vídní (viz. článek o výletu do Vídně nebo Vídeň centrum). Vliv na úpadek města měla nejprve 30. letá válka s průchody císařského vojska a Švédy (rok 1645) a pozdější odklon trasy na Jihlavu (v roce 1750).

Železnice je do města přivedena v roce 1902 a rok později je prodloužena do Rakouska. Město bylo dále poznamenáno první světovou válkou, vznikem republiky (snaha tehdejší převažující německé komunity o připojení k Rakousku – vyvrcholila ozbrojenými střety a potlačena armádou) a druhou světovou válkou. Městskou památkovou rezervací se Slavonice staly 31.8.1961. V roce 2003 bylo nominováno 24 nejvýznamějších renesančních domů pro zápis na seznam UNESCO.

Zajímavost: v únoru 1814 se zde ukrýval loupežník Grasel („Grázl“) a léčil si zde omrzliny.

Parkování ve Slavonicích

Parkovat lze na náměstí – placené stání, případně lze využít parkování v ulicích města okolo historického jádra (samozřejmě nez porušování předpisů). Jinak lze parkovat většinou přímo u ubytování.

Ubytování ve Slavonicích

Ubytování jsme zajišťovali den předem. Hledání a googlení poskytne spoustu nabídek, ale spousta z nich nebyla buď v provozu nebo nebyl provozovatel o víkendu doma. Finále vyhrálo ubytování apartmán Fialovi (web: www.slavonice-ubytovani.cz – vzhled stránek je již starší…). Parkování je možno přímo před apartmánem na ulici, kola je možno po dohodě s majitelem uschovat ve dvoře. Apartmán je dobře vybavený, udržovaný, čistý (viz. foto). Záchod oddělený od sprchy, centrální vytápění. Jako dobré plus hodnotím i majitelovu snahu mít v apartmá aktuální letáky z infocentra – když přijedete v sobotu později a je všude zavřeno, bude se Vám to hodit.

K ceně na stránkách si připočtěte ještě 10 Kč za každou osobu – tzv. lázeňská taxa.

Co vidět ve Slavonicích

Na letácích je naplánovaná celá trasa, takže ji nemá smysl detailně popisovat. Zaměřím se na to podle mne nejhlavnější.

Nejvíce Vás bude zajímat náměstí a fasády domů z období renesance. Nezapomeňte se podívat do infocentra – které za nás bylo zavřeno (majitel cukrárny pod ním pravidelně doplňuje info letáky u sebe, takže alespoň něco lze sehnat). V domě infocentra je také vstup do podzemí (byl zavřený a skrze škvíru jsem nafotil jen stěnu – foto přidávám 🙂 ).

Dominantou je městká věž, postavená v letech 1503-1549, která je dostupná. Za nás byla zavřená – viz foto (kde je i kontakt a ceník).

Přes náměstí Míru, Horní náměstí a skrze znojemskou bránu navštivte nejzachovalejší hradební baštu (byly celkem 4) – píši navštivte, ale je to dnes spíše asi rodinný domek a vše máte za metr a půl vysokým dřevěným plotem – opět to, že to je bašta musíte poznat z letáku.

Odsud přes autobusové nádraží pokračujte průchodem k synagoze (směrem k náměstí) a cestou shlédnete zbytky hradeb (popravdě značení těch hradeb je tristní a je to napojené na dřevěný plot – takže by Vás běžně ani nenapadlo, že se jedná o hradby).

[Ukázat jako slideshow]

12►

Zámek Český Rudolec – Malá Hluboká, oblast česká kanada, tip na výlet

V obci Český Rudolec se nachází v současnosti zchátralý zámek, který dnes řadíme podobně jako Zámek Hluboká nad Vltavou do Novogotiky (nebo také Tudorovské či Anglosasské novogotiky). Pro doplnění jen dodám, že předlohou byl královský zámek Windsor v Anglii.

Současný stav zámku

V současnosti bychom spíše než o zámku mohli mluvit o zřícenině, ale vzhledem k tomu, že v probíhají (údajně) přípravné práce na opravu zámku, můžeme se možná těšit na zlepšení…

Zámek jsme obešli dokola a dokonce na vlastní nebezpečí vstoupili vstupní branou. Pak jsou již jen zavřené dveře a úzký průzor odhalující lešení. Střecha okolo vnitřních ochozů pravděpodobně chybí úplně – skrze okna v posledním patře na nás kouká sluníčko. Další okna jsou zatlučená a občas z nich vlají černé igelity.

Parkování u zámku Český Rudolec

Parkování zde nijak řešené není. Zastavujeme podél vozoky, bez porušení dopravních předpisů, to lze asi téměř všude.

Co se dozvíte a co od výletu na čekat

Uvidíte Malou Hlubokou (tedy zámek Český Rudolec, ale to pojmenování Vás napadne na první pohled), jejíž současná podoba z větší části pochází z let 1860 – 1864. V předchozích letech byl zámek nejprve vodní tvrzí (potvrzená zmínka pochází údajně z roku 1351 – tak to tedy alespoň stojí na zámeckém plakátu – nicméně nevěřte všemu co se zde píše – tvrz byla písemně doložena k r. 1353 s farou). Ono celkově ty plakáty asi mají více nepřesností. Například podle plakátu kupuje zámek roku 1466 Václav z Maříže (Mařejže) a ve všech smlouvách je pak již zámek uváděn jako Tvrz. Ten letopočet je ale opět o dva roky posunutý (vycházíme z informací od historika obce) – zámek byl koupen 1464 Václavem z Maříže – purkrabím na Telči – článek o výletu na Telč zde).

Zámek byl postupně přestavován, upravován. K roku 1856 byl zámek s věží, zahradou v anglickém stylu a dále zde byl rybníček s ostrovem a altánkem. O čtyři roky později zámek vyhořel a přestavbou (dokončena 1864) získal většinu své původní polohy. Poté již bere historie zámku rychlý obrat – částečné zestátnění panství v roce 1925, získání majetku do správy státu 1946 (podle pamětníků zde bylo družstvo – tedy hlavně na pozemcích a zámek chátral). Nějakou dobu zde podle pamětníků bydleli méně přizpůsobiví občané…

Vybavení zámku zcela zmizelo (nebo se ztopilo, že 🙂 ). K roku 2001 zámek převzala obec Český Rudolec a dnes je v soukromém vlastnictví nějaké firmy z Brna. Výsledek pak můžete vidět na vlastní oči.

Vzhledem k tomu, že jsem se okolo zámku již několikrát pohyboval i v době totalitního režimu, jsem alespoň částečně schopen posoudit stav devastace – a ten pokročil a značně. Ještě za komančů to vypadalo alespoň jako zámek, který je hodně starý. Dnes to připomíná zříceninu, ale jsem již psal, mělo by dojít k opravám (mělo by).

Zajímavost vázající se k zámku (pravost jsem neověřoval)

Ve zdejším kraji působil Johann Georg Grasel – (znáte pojmenování „grázl“? hádejte odkud to je…). Ten se údajně v únoru 1814 ukrýval ve Slavonicích (viz. článek o výletě do Slavonic), kde si léčil omrzliny. Poté musel prchnout a jeho loupeže zahrnovali i zdejší krajinu okolo Českého Rudolce – potvrzené loupeže na jeho kontě v obci Matějovec a Jemnice – a údajně také jeho zkušená ruka pokořila zámeckou pokladnu. A jak že k tomu došlo? Údajně se v převleku vetřel do zdejší hospody a přesvědčil místní, že lupič „Grázl“ se chystá ve zdejších lesích na zámeckou pokladnu. Majitel zámku se vydal i s místními pátrat po lupiči a ten zatím lstí získal klíče od správce. Můžeme tak jenom spekulovat, zda byla pokladna vyloupena nebo pouze „vyčištěna“…

Od zámku Český Rudolec se pak můžete vydat po na stezku po stopách „Grázla“ v okolí Rudolce.

[Ukázat jako slideshow]

Protivín – Naučná stezka Zelendárky

Tentokráte jsme se vypravili do Protivína – naučná stezka Zelendárky okolo rybníka Rabyň. Možností doprvit se do Protivína je více – auto, vlak, bus… Zvolili jsme auto, byť vlak je také pohodlný, ale od 2 lidi více je již zbytečně drahý.

Parkování poblíž naučné stezky

Parkujeme přímo u místního hřbitova – poněkud divné, že? Ale co se dá dělat. Naučná stezka zde je, ale jinde prostě nezaparkujete – tedy pokud nehodláte riskovat pokutu nebo odtah. Jakpak to asi tvůrci stezky mají vymyšleno do budoucna???

Od parkoviště na stezku

Scházíme směrem zpět do města a přímo na křižovatce již potkáváme značení stezky. Stezka vede odhadem z více jak 80% po vozovce, a dopravu jsme zde potkali i 25.12. takže s dětmi raději opatrně.

Naučná stezka v celé kráse – nebo nekráse.

Hned na počátku potkáváme čističku odpadních vod. Je zde cedule z naučné stezky o čističce. Pár zajímavých informací zde je, takže pokud Vás fekálie zajímají klidně si počtěte. Okolí čističky je tak trochu smutné – viz foto. Hned vedle je rybník Rabyň. Po dél cesty okolo rybníka naleznete cedule se zastaveníma a dozvíte se něco o místní fauně a historii. Také si všimnete, že do rybníka ústí výstup z ČOV (tak kolik z Vás si v létě zaplave?).

Na křižovatce zahneme a pokračujume polňačkou okolo stavení, psi tu žádní nepobíhají. Z polňačky se dostáváme k Švarcenbeskému rybníku. Zde si můžete cestu zkrátit – projdete po hrázi a zatočíte pak doprava.

Nebo můžete dokončit celý okruh – tak jako my. Takže žádná zkratka a hajdy mezi krávy. Zní to hrozně, ale jedná se o cestu mezi dvěma ploty – zleva krávy, zprava možná býci nebo další krávy – inu polní hospodářství. Na konci kravské soutěsky stojí hospodářské stavení. Majitel měl okolo sebe 3 psy, všechni ho poslechli a odešli s ním, útok se nekonal, ale pocit to příjemný nebyl – tady prostě nemáte kam uhnout.

Pokračujeme dále, stále po silnici, občas zastavení, občas cedule. Zajímavá je tabule s informacemi o natáčení filmu Karlem Kachyňou v jednom z blízkých stavení u Zelendárků. Bohužel, je to skoupé na informace o filmu, ale bohaté na životopis režiséra.

Cesta pokračuje dále a plynule navazujeme na polňačku – spíše čvachtanici a bahno. Jinak značení bylo celkem rozumné, jen velmi krátce jsme hledali značku pro pokračování cesty. Vcházíme do přírodního parku Písecké hory. Odhadujeme, že v dálce je vidět rozhledna Vysoký Kamýk. A již zacházíme do lesa. Bahno je nahrazeno listím, ještě občas bahno zůstává – pro kočárky to asi na jaře úplně nebude, stejně tak napodzim. Bahna je místama celkem dosti.

Na rozcestí v Pařezí zahybáme a po louce pokračujeme dále. Cesta okolo stavení a dále se napojuje opět na asfalt. Potoky vody přes cestu – taky se tu natáčelo Už zase skáču přes kaluže??? Voda na cestě pokračuje až k mlýnu, pak se to zlepšuje.

Stezka prochází skrz obec Krč – asi tak 400 metrů a pak opět krajinou – opět po silnici s auty. A navazujeme na zkratku. Vyjma židovského hřbitova již v poslední části nic zvláštního nepotkáváme. Za židovským hřbitovem jsme již ve výchozím bodě.

Klady naučné stezky Zelendárky

Stezka se snaží provést historicky zajímavou krajinou.

Cedule jsou místy velmi dobře zpracované a zajímavé.

Odhaduji, že je celkově sjízdná pro kolo – takže můžete vyrazit i na cyklotoulky :-).

Snaha o začlenění místa do zajímavých cílů turistiky.

Co by šlo zlepšit u naučné stezky Zelendárky

Minimum laviček – asi celkem 1 nebo 2 cestou – rozpadlé a pravděpodbně postavené místními…

Žádný odpadkový koš – fakt mne bavilo celou cestu žmoulat v kapse slupku od banánu a obal od sušenky :-(.

Nedořešené parkování – nějak se mi nelíbí zabírat místo zrovna u hřbitova.

Valná část po silnici s dopravou – žádný vyhrazený pruh nebo tak něco…

Horší schůdnost v deštivějších obdobích.

[Ukázat jako slideshow]

Knížecí stolec

Knížecí stolec se nachází uprostřed vojenského újezdu Boletice. Přístupnost značené trasy je o státních svátcích, sobotách a nedělích. Pro jistotu se ještě dopředu ptáme přímo na vojenském újezdu. Odpověď dostáváme ihned druhý den. Možná se trochu podivujete, ale přeci jen bychom neradi chodili uprostřed vojenského cvičení.

Parkování v Uhlíkově

Parkoviště se dopředu nerezervuje, ale míst přespříliš není, takže kdo dřív příjde. Nacházíme místo na okraji řady – v podstatě poslední. Ono tedy poslední nebylo, jelikož následující návštěvník z něj udělal předposlední a pak předpředposlední…

Knížecí stolec, Adolfův kámen a jak se snadno ztratit a najít na vrchu Lysá

Po modré stezce vycházíme od parkoviště. První rozcestí směrem na Uhlíkovský potok – most . Po pár krocích nacházíme značku zákazu vstupu – opravuje se zde most, takže tudy cesta nepovede. Na Adolfův kámen se musíte dostat druhou stranou. Doufejme, že oprava nebude příliš dlouhá.

Pokračujeme po modré značce na rozcestí Skalky a dále na knížecí Stolec. V závěrečném stoupání na vrcholek je cesta blátivá a čvachtavá. Několik popadaných stromů, které musíte přeléz nebo přeskočit. A pak již vrcholek – sladká odměna. Podzimní poledne. Rozhledna je dřevěná a nabízí vyhlídky do krajiny. Směrem na Lipno se povalují oblaka mlhy. Pouze nejvyší vrcholky v krajině je možno spatřit. Na druhou stranu zaujme nad mlžným příkrovem jediná dominanta – elektrárna Temelín, resp. výpary jeho chladích věží. Nad mlhovou dekou je to doslova čepice páry. Nádhera to sice moc není, na fotkách to také nevyzní, ale je to tak.

Jak se neztratit na Knížecím Stolci

Chceme ještě navštívit Adolfův kámen. Takže scházíme druhou cestou od rozhledny. Píši druhou, ale ono jaksi není moc jasné, jak to zde je značené. Většinou máte na vrcholku nějaký rozcestník se směrovkama. Tady není nic. Buď víte kam jdete nebo ne. Pokud by jste někdy časem přišli k rozhledně z Adolfova kamene a šli opačně než my, pak určitě nescházejte od rozhledny po stejném závěrečném stoupání. Cesta sice pokračuje dále, ale obkroužili byste po ní vrchol Lysá a buď se ztratili dále a nebo vyšli u rozcestníku Památník. Takže jedním směrem nahoru a druhým dolů…

Směr Adolfův kámen

Směrem na Adolfův kámen budete moci na vlastní oči spatřit výsledek orkánu Kyrill. Krajina se začíná pomalu vzmáhat, ale je to opravdu pomalu. Adolfův kámen poznáte z dálky. Jednoduše řečeno – je to pár balvanů na sobě. Ale je zde cestou několik míst k odpočinku a posezení. Jedno jsem zapomněl také zmínit před závěrečným stoupáním na rozhlednu. Takže pokud Vás bude trápit hlad a bolavé nohy, je to ideální zastávka. A pak už jen zpátky k výchozímu bodu.

[Ukázat jako slideshow]

12►