Cestování Českem

Nabouraný vůz – viník ujel od místa nehody – naše zážitky, zkušenosti a poučení

Možná se Vám to s cestovatelským zaměřením webu nebude zdát úplně patřičné, ale z mého pohledu auto patří mezi prostředek, kterým cestuji nejraději a čas od času vzniknou situace, které musíte ve spojitosti s vozem řešit a je asi jedno, zda situace nastane doma nebo na výletě. Tento článek je tedy první částí ze série, kde Vám popíši své reálné zkušenosti a poznatky.

Dějství první – nehoda, nalezení viníka, hlášení na pojišťovně

Zjišťujeme, že nám vůz někdo odřel/naboural, řešení s policií ČR, nalezení viníka

Přicházíme k vozu a ejhle, zadní pravý nárazník je odřen/nabourán. Auto bylo zaparkované v ulici – podélné stání. Víme, že za námi skoro celé tři dny (opravdu jsem tak dlouho nikam nejel – pfff) stálo jediné auto. Nyní je tam prázdno. Žádný kontakt na provinilce jsme nenalezli – prostě ujel od místa nehody.

Zaparkováno jsme měli pod kamerou, volám tedy na městskou policii, kde se dozvídám, že jsem reálně vidět a že záznamy si může vyžádat Policie ČR. Následně tedy volám nehodovou hlídku a pak se papíruje, fotí, policisté berou stěr barvy – inu standardní postup. Vše zaprotokolováno a následně hlídka odjíždí. O kamerových záznamech jsem je informoval.

Bravo, tady prostě tleskám. Policie ČR mi po několika dnech oznamuje, že byl zkontaktován majitel auta, které nehodu způsobilo. Dostávám zprávu o výsledku šetření. Bohužel, jak je v českých zemích zvykem – viník zatím není znám – tedy asi se bude čekat, zda majitel někoho „bonzne“ nebo mu to „spadne na triko“. Pro mne je to „však přece“ celkem jedno – já chci zajistit nápravu na svém vozu – tedy uvedení do původního stavu před nehodou (kterou jsem nezpůsobil).

Ještě dostávám informaci, že viník by měl událost nahlásit na pojišťovnu a dále pak kontakt na dotyčného škůdce – řidiče vozidla.

 

Hlášení na pojišťovně

Po několika dnech jdu pro jistotu na pojišťovnu majitele škůdcova vozidla – chci prověřit, zda událost nahlásil – a dodávám, že jsem majitele doposud nekontaktoval, stejně jako mne nikdo nekontaktoval.

Na pojišťovně – jedná se o Kooperativu – není o tomto případu ani čárka. Hm, zajímavé, takže za odměnu událost nahlásím a označím škůdce. Mám s sebou pro jistotu zprávu od policie, ale tu po mne nikdo jaksi nechce. Stále ji tedy strkám překážkové pracovnici pod nos, místo toho se mne ptá, kde se nehoda stala. Hlásím tedy, že místo nehody je v té zprávě zapsané – a znovu stejná otázka. Vysvětluji tedy přesně pozici. OK, mám snad hotovo ne?

Ani náhodou – padá další otázka – zda budu dodávat vlastní fotky. Jenže já žádné nemám, takže opět odkazuji na fotodokumentaci Policie ČR. A situace ohrané desky na gramofonu – začínám pomalu, věřit, že některé postupy jsou zde proto, aby mne odradily… Při třetím opakování jsem již s nervy v koncích a rozhoduji se, že jim tedy nějaké snímečky udělám a pošlu na e-mail.

Tak a zde mne napadají hned 3 otázky:

1. Pročpak nemají zájem o foto od Policie ČR a policejní zprávu?
2. K čemu jsou jim mé fotky, když si stejně volají likvidátora s vlastním fotoaparátem?
3. Jak by řešení probíhalo, když nebudu vlastnit digitální fotoaparát?

Je zajímavé, jakou pozici ke mne tedy vlastně Kooperativa zaujímá – já jsem přece ten, koho někdo naboural a oni mají situaci napravit….

Foto je pořízeno, posláno na požadovaný e-mail pracovnice na pobočce. Ještě tentýž den mi měla přijít „vloženka“ – tedy číslo pod jakým je událost u nich vedena. A nepřišla.

Dějství druhé

Vloženka události, bleskurychlý likvidátor

Vloženka mi přichází až následující pracovní den a to přesně takto. Volám na pobočku, že nemám tu vloženku, telefon zvedá jiná pracovnice, kolegyně ze včera je na školení, ale že jí zavolá na mobil. Super.

Pokládám telefon a do 30 sekund přichází SMS s číslem škodní události – zajímavé je, že čas odeslání na SMS je asi o hodinu dříve. Opět tedy volám na pobočku a že se již nemusí kolegyně shánět.

Během 3 minut od příchodu SMS mi volá někdo z čísla (řekněme X) – jméno (nerozumím), jsem z pojišťovny (neříká z jaké) a zítra budu u Vás ve městě. Tak se sejdeme, jsme domluveni.

Příjezd likvidátora a má nedůvěřivost plynoucí z jeho chování

Následující den krátce před dohodnutým časem volá totéž číslo X a že je jen pár minut od baráku. Čekám na něj a přijíždí fabie s polepkou něco jako Global Experts. Pozdravíme se, já se představím jménem, on příjmením a že na to rovnou jdeme. OK?

Imho, také Vás zaráží, že mi neukázal žádnou průkazku a ani nesdělil z jaké, že je pojišťovny?

Tak na to tedy jdeme, když tak spěchá – otevře zadní víko kufru, posadí mininotebook na desku, ťuká do klávesnice, fotí si problém, přikládá nějaký sloupek, pak po mne chce malý technický průkaz. Ještě jsem tak nějak důvěřivý a tak mu jej půjčuji. Následně chce, abych otevřel auto. Předpokládám, že chce znát stav km, ale to už si fotí interiér – palubovku, od spolujezde, pak kilometráž a pak ještě předek vozu. Glosuji tedy, že problém je patrně vidět na zadní části vozu, ale jedná se údajně o standardní postup. OK tedy.

Pak si ještě ťuká do PC a následně se bavíme, jak chci opravu vyřešit – navrhuje zápočtem – nesouhlasím, chci auto opravit a pojišťovna viníka ať to uhradí. Proč bych musel manipulovat s nějakými penězi, že? Ještě mi je pak náhodou někdo bude chtít zdanit jako příjem…

Dohodli jsme se na faktuře a řešíme, kde oprava proběhne. Říkám, že v certifikovaném servisu výrobce a ten nejbližší je cca 20 km, někde po garažích opravu řešit nechci, protože mám servisku a chci také na opravu záruku. Přemlouvá mne, že ty garáže jsou někdy kvalitnější. Což se mi vůbec nelíbí – zvlášť kvůli těm dokladům, takže trvám na svém. Ok jsme domluveni – servis výrobce.

A nyní přichází nejlepší část – vyndá elektronickou tužku a: „Tady mi to do PC na obrazovce podepište.“ Haha, tak ten byl dobrej. Kolikrát jsme to slyšeli, bez přečtení v klidu nic nepodepisovat???

Říkám tedy, že jsem to nečetl a už vůbec ne v klidu, podává mi tedy ten malý laptop a že si klidně mohu tady na ulici zprávu 20 minut číst. Venku je 32 stupňů, slunečno, nejsme ve stínu, jezdí okolo nás auta. Navrhuji mu, ať si jde sednout k nám domů, že si to tam přečtu v klidu a on si dá zatím kafe – odmítá (obojí – a to dělám kávu dobrou!). Sděluji mu tedy, že podpis za takových podmínek odmítám, jelikož si dokument chci v klidu přečíst a ať mi pošle celou zprávu na e-mail a já ji pak přijdu osobně podepsat na pobočku.

Načež jsem od pána informován, že odmítnutí podpisu pro mne celé řešení mnohem více komplikuje, včetně následného proplacení opravy. Ano, klasický nátlak. Takže se s pánem loučím s tím, že toto opravdu není standardní postup a ať provede mnou navržený postup a já se pak zastavím na pobočce k podpisu. Navíc začínám mít podezření na nějakého lovce nehod. Nezdá se, že má ze mne radost, ostatně to dává docela najevo. Uklidňuji jej, že má alespoň výjezd proplacen a světe div se, když odvětí, že když není podpis, nemá nic proplaceno – tak asi proto ten nátlak…

Pozn. Ta zpráva skutečně přišla, já ji opravdu důkladně přečetl a zjistil jsem, že obsahuje chybu – faktickou. Navíc je tam klauzule ve smyslu, že souhlasím se zjištěními závadami a další případné již nebudou hrazeny pojišťovnou – spodek auta neviděl a kdoví co se mohlo ohnout nebo pohnout.

 

Dějství třetí

Vyplnění formuláře o nehodě – na co nezapomenout a zpět do Kooperativy

Z likvidátora nejsem vůbec nadšený, proto se obracím na svou pojišťovnu – Česká pojišťovna – mají servis, že své klienty zastupují. Jen je třeba mít formulář o nehodě – policejní zpráva je jim totiž úplně k ničemu – zajímavé, že?

Kontaktuji tedy provinilce a dohodneme se na sepsání zprávy. Postupujeme dle pokynů pro vyplnění – jména, adresy, křížkování, co kdo dělal a nedělal, schéma situace, popis viditelného poškození. Vlastní poznámky nechávám prázdné – nevím co tam a pokyny mlčí.

S formulářem jdu zpět na pojišťovnu – a zde zjišťuji jednu z nejdůležitějších věcí, co určitě nezapomeňte na formuláři o nehodě vyplnit (zapsat) a to že: NEHODU ZAVINIL ŘIDIČ VOZIDLA B (nebo A) – klidně do vlastní poznámky – a lépe i pro jistotu do schéma situace a ještě i do poznámky k viníkovi. Protože jinak je Vám ten formulář dle pojišťovny úplně k ničemu – v mém případě tomu tak je.

Vracím se za viníkem – Tak co dopíšeme? – NE, protože ve zprávě od Policie ČR je – viník NEZJIŠTĚN. Tak a formulář je mi k ničemu, snad jen pro nějaký případ soudu, že k tomu budou přihlížet, když se pod situaci podepsal…

Zastupován tedy nebudu, ani nemohu být. Nicméně dostávám od své pojišťovny informaci, že se mám domluvit na Kooperativě o prohlídce přímo v servisu, což je po šetření Policie ČR asi nejrozumnější věc, co se zatím bude dělat.

Odcházím tedy na pobočku – jiná pracovnice – kopíruje si zprávy, kopíruje si i formulář o nehodě – byť je asi zbytečný. Předává kontakt na mne servisu a teď musím počkat, až mne pozvou na prohlídku a sdělí pojišťovně skutečný rozsah poškození a způsob opravy.

Dějství čtvrté

Prohlídka v servisu a další postup

Přijel jsem do smluvního servisu – zde chtěli všechny dokumenty o nehodě, včetně formuláře a velkého TP. Vytvořili si kopie.

Předběžně zkusili vlézt pod auto. Technikovi se nezdá, jak je nárazík blízko ke světlům – zřejmě je tam jaksi natlačen. Více zjistí, až to odmontuje. Ze zkušenosti je to údajně často tak, že se celá záležitost jeví jako odřenina, ale pak se to sundá a jsou pohnuté šrouby a úchyty. A to je nepříklad jen tenký 5 cm proužek odřeniny. Dbejte tedy opatrnosti…

Jsem pozván na dohodnutý datum k opravě. Auto je nyní v opravě.

 

Shrnutí důležitého – aneb co dělat při vzniku škodné události / nehody

Následující rady berte jako doporučení – vždy se řiďte podle zákona a příp. pokynů policie.

• Do formuláře vždy zapisujte viníka – i když tam není kam, ale prostě do poznámek, do schéma situace, do poznámek k viníkovi.
• Pokud jsou svědci – zapište si na ně kontaktní údaje, mohlo by Vám to později pomoci.
• Zdá se, že pokud máte formulář OK, nemusíte čekat na likvidátora nebo něco chodit hlásit na viníkovu pojišťovnu – toto zajišťuje Váš servis – tam nafotí vozidlo, pošlou pojišťovně zprávu a nemusíte nic řešit jako já (zkušenost od kolegy)
• Pozor na lovce nehod a „vy.uránky“, kteří se snaží zneužít stresové situace – nepodepisujte nic před důkladným přečtením, jediný podpis musíte dát pod formulář o nehodě, případně pokud to vyžaduje Policie ČR
• Stejně tak varuji před podpisem někam do PC nějakého likvidátora – nebudete mít papírovou kopii, kterou i on stvrdí svým podpisem, takže softwarově nevidím jediný problém v přenosu podpisu na jiný nebo upravený dokument

A ještě jedna důležitá na závěr – dostal jsem od jednoho z čtenářů celkem zajímavý popis podobné události – měl náhradní vůz a při jeho přebírání si jaksi neohlídal jaké papíry podepsal, neměl kopii, neměl prostě nic – jen náhradní vůz a následně servis opravu z původních 3 dnů protáhl na 7 s tím, že mají strašně moc práce a že nestíhají atp. A poté co se mu automobil vrátil byl kontaktován přes e-mail od opravce s tím, že jim pojišťovna odmítla uhradit celkovou dobu zápujčky a zaplatila pouze 3 dny (což byla tabulková doba na jeho opravu) a požadovali po něm dohrazení značné částky – jen pro představu – vyúčtovali mu veškeré najeté kilometry a k tomu dobu zápujčky vozu na 6 dnů. Protože najezdil něco přes 200 km vyšplahal se doplatek k 6 tisícům. Pán se proti tomuto jednání ohradil a reklamoval plnění škody u pojišťovny. Ta mu následně reklamaci zamítla s odůvodněním, že podle tabulek hradí pouze 3 dny a ujeté kilometry za tyto 3 dny. Výsledek situace bylo jednání pána s autoservisem, kdy se rozhodl jít do soudního sporu s autoservisem a toto jim také oznámil. V lhůtě, kterou jim dal, autoservis údajně stáhl svůj požadavek a na vyzvání od právního zástupce pána následně zaslal potvrzení o bezdlužnosti. Zdá se, že nestandardní doba opravy by se u soudu mohla autoservisu vymstít…

Ukazuje se, že chtít do přijímacího protokolu k opravě také vypsat tabelovanou dobu opravy není tak od věci…