Občas člověk prostě zatouží zmizet kamsi do lesa, kde je od všeho klid. Ideálně i od lidí. Na druhou stranu, nechcete v tom lese zmizet na dobro, takže vyrazíte na nějaké značené turistické trasy. A jak se vyhnout těm lidem? Nu, vyrazíte prostě velmi brzy ráno. Chvíli před rozbřeskem parkujeme v Modravě na Šumavě.
Šero, klid, neděle. Nikde nikdo, nádhera. Směr výpravy – Cikánská slať a Březník. Tak a první důležitá informace: Velmi snadno minete zelenou stezku. Chápu, že problém je asi spíš v turistovi než ve značení, ale pro všechny mě podobné: Dojděte k tomu potoku, zastavte se a koukejte na tu krásnou cestu po modré. Líbí? Super, protože tudy se nejde, musíte to otočit přímo do meze po pravé straně, jestli si to dobře pamatuji, zelená byla namalovaná na jednom takovém šutru. Pokud jdete do kopečka, je tu velká šance, že jdete správně. Pokud jdete ale po asfaltce do kopce a říkáte si, že červená tam vede taky, tak je mi líto. Bylo mi líto :D. Asi jsem byl ještě moc ospalý
Teď Vás jentak cesta ničím nepřekvapí. Leda jakousi elektrifikovanou budkou, která nejspíš zásobuje Modravu internetovými pakety. Mimochodem, taky jste si všimli těch proti-duhovských plakátů, co tam mají lidi vylepené? Hádám hádám, že na Modravsku probíhají tvrdé boje mezi místními a enviromentalisty.
Posezení U Kůrovce
a
Výhled, směr ... ...uhodnete?
Choďte Cikánskou slatí po chodníčku, nebo Vás správce paarku přetrhne!
A už taky vidíte proč? To je spoušť co? Kůrovec má evidentně dobrý apetit. Ale je to třeba brát s nadhledem. Člověka kůrovec nepokouše, takže se klidně posaďte, pohovte si. Snad se z té sesle nebude dýmat.
Cesta ještě nějakou chvíli ničím moc nepřekvapí. Tu a tam se naskytne slabší výhled.
Situace se ale změní s příchodem do Cikánské slatě. Skutečně nádhera. Ožil ve mně ten malý klučík, který v každé strouze na dosah zanechával odkazy rovné dílu Krčínovu. Bohužel, tady jsou rýpání se ve strouze a všeliké jiné radosti zakázany.
To co vidíte je dílo člověka. Komunisti nechali stavět meliorace, odvodňovali, rovnali toky, pomohli povodním 2002, a vůbec nám tu naší vlast zvelebili, obzvlášťě co se přírodních dědictví týče. A homo noncomunis (i když ruku bych za to do ohně nedal) začal trpělivě znovu budovat co příroda kdysi sama měla. A tak tu pomalu revitalizujeme rašeliniště, obnovujeme různou floru a stavíme chodníčky pro turisty, aby to všechno nerozdupali!
Ale Cikánskou slatí kopec nekončí, to se ještě projdete. Po cestě bylo i pěkné borůvčí, bohužel mlsně jsem obhlížel teprve kvítky. Postupně se cesta změní na lesáckou, pak dokonce na asfaltku a to už jste blízko Březníku.
Na Březníku je krásné muzeum, určitě je v něm i něco, co se týká slovutného pisatele Karla Klostermanna. Žel Bohu, výlet byl započat v tak nekřesťanskou hodinu, že bych musel ještě nějakou hodinu čekat, než otevřou. Takže co v tom muzeu mají, to Vám nepovím. Na druhou stranu máte důvod tam zajít a nevymlouvat se, že už jste to všechno četli na internetu.
Mimochodem, je odtud krásný výhled na Luzný. Takový špičatý kopec. Fotka se mi nepovedla, sorry. No a tady další důležitá informace, tohle se jen tak totiž někde nedozvíte. Já se na ten Luzný chtěl dostat, nebo alespoň k hraničním kamenům. Ale správá NP uzavřela tu krásnou zkratku, která vypadá na mapě jako normální lesácká cesta. A protože po žluté jsem chtěl jít zpátky a chodit dvakrát stejnou trasou mě štve, tak na truc nikam nejdu.
Takže si přečtěte naučnou tabuli a radši si to opište. Já už stihnul zapomenout, jak se ty chráněné kytky jmenovali…
Cesta zpátky je příliš easy. Schválně jsem si to natáhl přes Černohorskou nádrž. Musím se přiznat, že největší zpozorované vodní dílo byla velká nepřekročitelná louže na červené od Černohorské nádrže směr Modrava.
Obtížnost výletu – cca 3 hodiny. Zvládne každý.
Na konci si můžete zajít do infocentra, kde zjistíte, že prodlévá pravý podnikatelský duch. Brožuru plnou reklam místních hotelů (ano, je to jen o těch hotelech) si smíte koupit za 10 Kč!!! Tohle by se mi na www.cestovanisvetem.cz nestalo 😀
[…] Modrava, máme jasno. Ještě se pokouším spekulovat o opakovaném výletu na Březník (viz. článek o výletu na Březník), ale je to spíše jen žertovná idea. V hotelu u autobusové zastávky stavíme na kofolu a […]