Fotografie z cest po světě

Obrázky z Cestování Českem

Cestování Českem

Web o cestování pro cestovatele a zvědavce

Rubrika:

Ne
17
Kvě '15

Helfenburk – zřícenina hradu

V jižních Čechách se nachází poměrně zachovalá zřícenina hradu Helfenburk. Jedná se o viditelně navštěvované místo, které si i přes množství návštěvníků zachovává svůj původní ráz.

 

Kam na Helfenburk a kde zaparkujete

Na Helfenburk se dostanete z Prahy směrem na Vimperk. Po krátkém průjezdu Volyní odbočíte a čeká pár posledních kilometrů k cíli. Zříceninu uvidíte dříve než odbočku na „parkoviště“. Píši parkoviště v uvozovkách, protože se ve skutečnosti stojí spíše na ujeté trávě nebo čemsi jako polní plocha. Přesné GPS parkoviště je 49°8’14.323″N 14°1’9.964″E. Hrubým odhadem se sem vejde tak 30 vozů. Ještě hrubším odhadem i více, podle toho, kam až kdo je ochotný po poli dojet :-).

 

Od parkoviště k rybníčku a na zříceninu

Od auta se vydáte cestou k jediné budově v okolí a pozor nově předělaného rybníčku a výběhu s vysokou zvěří. Jen pro zajímavost dodám, že tuto inovaci hodnotíme jako kladnou – naše poslední návštěva tohoto místa před 9 lety zde nezažila lavičku pod stromem a poklidný odpočinek při cestě zpět. V rybníčku navíc mnohé oko spočine na okrasných rybičkách…

Až se vynadíváte pokračujte po asfaltové cestě a na nedaleké křižovatce zahněte doleva – do kopce. Tasy se prověří Vaše odhodlání a vytrvalost – dlouhé táhlé stoupání – jen pro připomínku – vezměte si v létě vodu s sebou…

Samotné stoupání Vás dovede k hradnímu mostu a bráně do areálu zříceniny.

 

Zřícenina Helfenburk – co musíte vidět a zažít

Vstup se platí u hradní pokladny nebo u místního „šenkýře“. Na Helfenburku na Vás čekají 2 věže s příjemnou vyhlídkou – jedna je na vrcholku doplněna o popis orientačních bodů v krajině. Lze se tak například dozvědět, kterým směrem je Luzný a nebo kde se nechází Libín a další.

Při koupi lístku si nezapomeňte také vzít hezky udělaný popis historie hradu.

 

Ne
3
Srp '14

Koupání na Lipně – Horní Planá

Pokud hledáte pohodový den s rodinou, případně si jen chcete odpočinout a nepoznávat krásy historie České republiky, mohl by Vám následující tip na výlet na koupání přijít vhod. Přesto ještě upozorním, že pokud by jste se případně nudili, nabízím na konci článku ještě odkazy na tipy na zábavu a výlety po Šumavě, které můžete využít po odpočinkovém čase.

 

Horní Planá – parkování, kudy na pláž

Parkoviště doporučuji využít přímo v Horní Plané směrem u přívozu – přesné GPS k vjezdu na parkoviště – 48°45’42.735″N, 14°1’36.215″E. Parkoviště je celkem velké – odhadem cca 130 – 150 aut pojme bez problémů – stín pro auto zde ale nečekejte. Cena za parkování je 30 Kč na den pro osobní automobil (platné k 2.8.2014).

Z parkoviště pokračujte po chodníku podél silnice směrem k přívozu (k vodě) – chodník vede okolo plotu místního kempu. Jak plot skončí, dejte se doleva a stojíte prakticky u pláže. Vstup na pláž je zdarma.

Pláž – čistota, vybavení, kvalita vody

Pláž bych rozdělil na dvě části – jedna na trávě, druhá přes chodníček na štěrku – písečku. Stínu zde opět moc nepotkáte, ale to asi stejně nebude Váš cíl :-).

Podél chodníčku u pláže jsou rozmístěny odpadkové koše v dostatečné míře – což musím pochválit. Diskutovali jsme, zda je jejich pozice ideální a shodili jsme se, že zřejmě ano. Na pláži Vás nebude obtěžovat zápach a těch párk kroků lze snadno zvládnout.

Tím se dostávám k čistotě pláže obecně. Viditelně se zde město hodně snaží udržovat pláž čistou a bez odpadků. Stejnou měrou tomu napomájí evidentně i návštěvníci (což je jedině správně). Na celou pláž jsem napočítal jeden opuštěný plastový kelímek, jednu pohozenou láhev a pak jsem nalezl jeden viditelný nedopalek (no dobře no, tak jsem puntičkář – ale Vy to určitě oceníte také). Popelníky zde nejsou žádné, ale co jsem si povšimnul, tak návštěvníci s cigeretou si dávali zhašené nedopalky do kelímku a ten pak následně vhodili do koše – toto uvědomělé chování prostě musím pochválit.

Sociální zázemí pláže nabízí veřejné záchodky. Viditelně se moc nevytírají, ale jinak jsou celkem čisté. Vyjma často chybějícího toaletního papíru (daň za to, že jsou bezplatné) je hodnotím jako OK. Součástí záchodků jsou převlíkací kouty. K záchodkům je stavebně připojen sprchový kout – celkem 3 sprchy se studenou (vlažnou) vodou.

Na pláži naleznete hřiště na volejbal, dětské hřiště s prolejzačkami, 2 rychlá občerstvení se zmrzlinou a jednu restauraci.

Jen orientačně vybírám několik cen u rychlých občerstvení (platné k 2.8.2014):
Pivo – Plzeň – 0,3l – 22 Kč
Pivo – Gambrinus – 0,3l – 18 Kč

Zmrzlina – točená mix, velká – 20 Kč
Hranolky s ketchupem – 35 Kč

Kvalita vody byla v době naší návštěvy celkem ucházející – ideálně doporučuji zkontrolovat před cestou na webu http://www.koupacivody.cz/ (web pod dozorem MZ ČR). Ve vodě neplaval viditelně žádný odpad. Vstup do vody je pozvolný a písečný.

Užitečné odkazy na další aktivity

V místním kempu jsme sice nebyli, ale celkově musím konstatovat, že jsem příjemně překvapen celkovým příjemným vzhledem a řešením celého místa. Již u pláže navíc začíná cyklostezka, takže i pro milovníky cyklistiky se zde najde využití.

Pokud již nebudete chtít jen ležet na pláži, můžete například vyrazit na Stezku v korunách stromů nebo na rozhlednu Knížecí stolec. Chcete-li se ještě více vzdělávat, můžete vyrazit do Bavorského národního parku za zvířátky a poznáním.

Fotogalerie Horní Planá

Ne
27
Čec '14

Vodní hrad Švihov – místo, kde se natáčela Popelka

Vodní hrad Švihov – místo, kde se natáčela Popelka

Vodní hrad Švihov, který se nachází přibližně 10km od Klatov, je mimo své malebnosti také místem, kde se natáčela pohádka o Popelce. Z dob natáčení již použité kulisy nenaleznete, ale určitě můžete tento hrad pojmout jako skvělý tip na výlet.

Příjezd k hradu Švihov, parkování

Vodní hrad Švihov se nachází přibližně 10km od Klatov v obci Švihov. Příjezd směrem od Klatov můžete zvolit buď po hlavní silnici až do města, nebo odbočit již v obci Dehtín a pak po menších cestách přijet „zadem“ s panoramatickým výhledem přímo na Švihov. Od Prahy přes Plzeň a dále na Klatovy.
Žádné velké navigační cedule pro tuto destinaci nečekejte, nepotkali jsme než pár velmi malých směrovek. Nejlépe jet s navigací.
S parkováním je to v obci Švihov celkem zajímavé je zde možné narazit jak na placená stání, tak i neplacená.
Placená parkoviště je možné využít na náměstí Dr. E. Beneše (GPS 49.480464,13.284581) a jeho okolí (a budete velmi blízko vstupní brány).
Neplacenou verzi při jisté dávce štěstí lze najít v ulici Kolářova a přilehlých částech (GPS 49.479639,13.282462) – od hradu budete asi o 200 metrů dále než z náměstí Dr. E. Beneše (viz. výše).
Určitě se ale vyhněte stání mimo vyznačená místa.

Vstupné za okruhy a podivné ceny

Hrad momentálně nabízí 2 okruhy k návštěvě. V budoucnu po opravě věže, se přidá další třetí okruh. Pro stávající okruhy jsou ceny následující:

– Prohlídkový okruh Hrad – základní vstupné 100 Kč, pro seniory a ztp 80 Kč, pro studenty 60 Kč.
– Prohlídkový okruh Kuchyně – základní vstupné 80 Kč, pro seniory a ztp 60 Kč, studenti 50 Kč.
– Oba okruhy dohromady – základní vstupné 150 Kč, pro seniory 110 Kč, studenti 90 Kč.

– Příplatek za fotografování pro nekomeční účely – 200 Kč.

Zřejmě i Vás zde zaráží několik věcí:
1. Cena za fotografování 200 Kč. To už je skoro jako lichva. Ptal jsem se na důvod, ale nikdo mi nebyl schopen dát rozumnou odpověď. Ceny určuje NPÚ, v jehož správě je hrad. Ostatně politika NPÚ je vůbec zajímavá viz. výlet Zámek Loučeň a zákaz focení… Když tuto cenu porovnám například s výletem na Macochu, kde je cena za foto 40 Kč nebo dokonce s výletem do Rhodosu, kde je většinou fotografování všude zdarma (nebo striktně zakázáno, kvůli skutečné unikátnosti expozice), je mi před cizinci (i našinci) za tuto cenu hanba.

2. Popravdě vidím asi poprvé, že jsou senioři a osoby ztp oddělováni od studentů – zřejmě jsou studenti nahlíženi jako nejméně majetní, což by dávalo smysl.

Celý ceník lze nalézt na stránkách hradu zde.

Okruhy – Hrad, Kuchyně – který byl pro nás zajímavější

Prohlídkový okruh Hrad

Tento okruh Vás seznámí s historií hradu Švihov, kde se např. nacházel druhý vodní val, dále uvidíte hradní ložnici, taneční sál a na závěr skončíte ve zbrojnici. K vidění je toho hodně, dokonce se zde nalézá i několik tapisérií údajně z Holandska. Nicméně přesný původ mi průvodce nebyl schopen sdělit. Doba prohlídky byla cca 50 minut.

Prohlídkový okruh Kuchyně

Na tomto okruhu se začíná ve sklepeních, pak uvidíte hlavně hospodářské místnosti, hejtmanskou kancelář, strážnici a končíte v kuchyni. Při porovnání je jednoznačně zajímavější okruh Hrad, který bych doporučil mnohem více. Doba prohlídky byla cca 50 minut.
K průvodci na okruhu Hrad ještě snad drobnost – hrozně huhlal a některé hlásky snad ani neměl potřebu vyslovovat. Pouze pokud jsme stáli přímo proti němu, bylo jakžtakž rozumět. Zkuste to ovšem v počtu 20 lidí… Tím se výklad trochu zpomalil, jelikož se celá skupina na většinu ptala znovu. Možná, že se jednalo o nějakou logopedickou záležitost, ale spíše si myslím, že je zvyklý, že výklad „odemele“ co nejrychleji.

Vzhledem k jednotlivým časům prohlídek si nedovedu moc představit, kolik bych měl času na dobré fotografování. Za příplatek, co stanovili z NPÚ, bych ale chtěl těch fotek fakt hodně.

Projižďka na lodičce hradním příkopem a procházka okolo hradu Švihov

Po absolvování prohlídky si můžete ještě zakoupit projížďku na lodičce v hradním příkopu. Platí se v hradu – stejně jako prohlídky.

Pokud Vás voda neláká a máte čas, pak si určitě udělejte procházku okolo hradu. Hrad lze obejít kolem dokola – přes potok k příkopu vede lávka – nelze to minout. Z některých míst se Vám naskytnou úžazné pohledy na celý komplex hradu.

Užitečné informace, aneb co se Vám ještě bude hodit a hodnocení

V prostorách hradu jsou toalety – zdarma a v jejich vstupní hale jsou dobové fotografie z natáčení Popelky, určitě se sem podívejte. Toalety jsou čisté, za nás s dostatkem papíru a mýdla.

V areálu hradu jsou dvě lavičky a venkovní posezení pro občerstvení. Ceny občerstvení jsem nezkoumal.

Pokud chcete fotit i hlavní hradní věž – poměrně zachovalou – vydejte se na Švihov až od léta 2015 – tak dlouho bude trvat její rekonstrukce (a než sundají lešení).

Celkově je tento výlet velmi pěkný. Vyjma pár drobností ohledně cenové politiky stojí vodní hrad Švihov určitě za návštěvu.

Fotogalerie z vodního hradu Švihov

Fotografie jsou pouze z exteriérů. Těch 200 Kč bych za fotky asi i býval dal, ale když jsou výslovně povoleny pouze pro nekomerční účely, tak to dám raději za jiný výlet.

Ne
27
Čec '14

Nabouraný vůz – viník ujel od místa nehody

Nabouraný vůz – viník ujel od místa nehody – naše zážitky, zkušenosti a poučení

Možná se Vám to s cestovatelským zaměřením webu nebude zdát úplně patřičné, ale z mého pohledu auto patří mezi prostředek, kterým cestuji nejraději a čas od času vzniknou situace, které musíte ve spojitosti s vozem řešit a je asi jedno, zda situace nastane doma nebo na výletě. Tento článek je tedy první částí ze série, kde Vám popíši své reálné zkušenosti a poznatky.

Dějství první – nehoda, nalezení viníka, hlášení na pojišťovně

Zjišťujeme, že nám vůz někdo odřel/naboural, řešení s policií ČR, nalezení viníka

Přicházíme k vozu a ejhle, zadní pravý nárazník je odřen/nabourán. Auto bylo zaparkované v ulici – podélné stání. Víme, že za námi skoro celé tři dny (opravdu jsem tak dlouho nikam nejel – pfff) stálo jediné auto. Nyní je tam prázdno. Žádný kontakt na provinilce jsme nenalezli – prostě ujel od místa nehody.

Zaparkováno jsme měli pod kamerou, volám tedy na městskou policii, kde se dozvídám, že jsem reálně vidět a že záznamy si může vyžádat Policie ČR. Následně tedy volám nehodovou hlídku a pak se papíruje, fotí, policisté berou stěr barvy – inu standardní postup. Vše zaprotokolováno a následně hlídka odjíždí. O kamerových záznamech jsem je informoval.

Bravo, tady prostě tleskám. Policie ČR mi po několika dnech oznamuje, že byl zkontaktován majitel auta, které nehodu způsobilo. Dostávám zprávu o výsledku šetření. Bohužel, jak je v českých zemích zvykem – viník zatím není znám – tedy asi se bude čekat, zda majitel někoho „bonzne“ nebo mu to „spadne na triko“. Pro mne je to „však přece“ celkem jedno – já chci zajistit nápravu na svém vozu – tedy uvedení do původního stavu před nehodou (kterou jsem nezpůsobil).

Ještě dostávám informaci, že viník by měl událost nahlásit na pojišťovnu a dále pak kontakt na dotyčného škůdce – řidiče vozidla.

 

Hlášení na pojišťovně

Po několika dnech jdu pro jistotu na pojišťovnu majitele škůdcova vozidla – chci prověřit, zda událost nahlásil – a dodávám, že jsem majitele doposud nekontaktoval, stejně jako mne nikdo nekontaktoval.

Na pojišťovně – jedná se o Kooperativu – není o tomto případu ani čárka. Hm, zajímavé, takže za odměnu událost nahlásím a označím škůdce. Mám s sebou pro jistotu zprávu od policie, ale tu po mne nikdo jaksi nechce. Stále ji tedy strkám překážkové pracovnici pod nos, místo toho se mne ptá, kde se nehoda stala. Hlásím tedy, že místo nehody je v té zprávě zapsané – a znovu stejná otázka. Vysvětluji tedy přesně pozici. OK, mám snad hotovo ne?

Ani náhodou – padá další otázka – zda budu dodávat vlastní fotky. Jenže já žádné nemám, takže opět odkazuji na fotodokumentaci Policie ČR. A situace ohrané desky na gramofonu – začínám pomalu, věřit, že některé postupy jsou zde proto, aby mne odradily… Při třetím opakování jsem již s nervy v koncích a rozhoduji se, že jim tedy nějaké snímečky udělám a pošlu na e-mail.

Tak a zde mne napadají hned 3 otázky:

  1. Pročpak nemají zájem o foto od Policie ČR a policejní zprávu?
  2. K čemu jsou jim mé fotky, když si stejně volají likvidátora s vlastním fotoaparátem?
  3. Jak by řešení probíhalo, když nebudu vlastnit digitální fotoaparát?

Je zajímavé, jakou pozici ke mne tedy vlastně Kooperativa zaujímá – já jsem přece ten, koho někdo naboural a oni mají situaci napravit….

Foto je pořízeno, posláno na požadovaný e-mail pracovnice na pobočce. Ještě tentýž den mi měla přijít „vloženka“ – tedy číslo pod jakým je událost u nich vedena. A nepřišla.

Dějství druhé

Vloženka události, bleskurychlý likvidátor

Vloženka mi přichází až následující pracovní den a to přesně takto. Volám na pobočku, že nemám tu vloženku, telefon zvedá jiná pracovnice, kolegyně ze včera je na školení, ale že jí zavolá na mobil. Super.

Pokládám telefon a do 30 sekund přichází SMS s číslem škodní události – zajímavé je, že čas odeslání na SMS je asi o hodinu dříve. Opět tedy volám na pobočku a že se již nemusí kolegyně shánět.

Během 3 minut od příchodu SMS mi volá někdo z čísla (řekněme X) – jméno (nerozumím), jsem z pojišťovny (neříká z jaké) a zítra budu u Vás ve městě. Tak se sejdeme, jsme domluveni.

Příjezd likvidátora a má nedůvěřivost plynoucí z jeho chování

Následující den krátce před dohodnutým časem volá totéž číslo X a že je jen pár minut od baráku. Čekám na něj a přijíždí fabie s polepkou něco jako Global Experts. Pozdravíme se, já se představím jménem, on příjmením a že na to rovnou jdeme. OK?

Imho, také Vás zaráží, že mi neukázal žádnou průkazku a ani nesdělil z jaké, že je pojišťovny?

Tak na to tedy jdeme, když tak spěchá – otevře zadní víko kufru, posadí mininotebook na desku, ťuká do klávesnice, fotí si problém, přikládá nějaký sloupek, pak po mne chce malý technický průkaz. Ještě jsem tak nějak důvěřivý a tak mu jej půjčuji. Následně chce, abych otevřel auto. Předpokládám, že chce znát stav km, ale to už si fotí interiér – palubovku, od spolujezde, pak kilometráž a pak ještě předek vozu. Glosuji tedy, že problém je patrně vidět na zadní části vozu, ale jedná se údajně o standardní postup. OK tedy.

Pak si ještě ťuká do PC a následně se bavíme, jak chci opravu vyřešit – navrhuje zápočtem – nesouhlasím, chci auto opravit a pojišťovna viníka ať to uhradí. Proč bych musel manipulovat s nějakými penězi, že? Ještě mi je pak náhodou někdo bude chtít zdanit jako příjem…

Dohodli jsme se na faktuře a řešíme, kde oprava proběhne. Říkám, že v certifikovaném servisu výrobce a ten nejbližší je cca 20 km, někde po garažích opravu řešit nechci, protože mám servisku a chci také na opravu záruku. Přemlouvá mne, že ty garáže jsou někdy kvalitnější. Což se mi vůbec nelíbí – zvlášť kvůli těm dokladům, takže trvám na svém. Ok jsme domluveni – servis výrobce.

A nyní přichází nejlepší část – vyndá elektronickou tužku a: „Tady mi to do PC na obrazovce podepište.“ Haha, tak ten byl dobrej. Kolikrát jsme to slyšeli, bez přečtení v klidu nic nepodepisovat???

Říkám tedy, že jsem to nečetl a už vůbec ne v klidu, podává mi tedy ten malý laptop a že si klidně mohu tady na ulici zprávu 20 minut číst. Venku je 32 stupňů, slunečno, nejsme ve stínu, jezdí okolo nás auta. Navrhuji mu, ať si jde sednout k nám domů, že si to tam přečtu v klidu a on si dá zatím kafe – odmítá (obojí – a to dělám kávu dobrou!). Sděluji mu tedy, že podpis za takových podmínek odmítám, jelikož si dokument chci v klidu přečíst a ať mi pošle celou zprávu na e-mail a já ji pak přijdu osobně podepsat na pobočku.

Načež jsem od pána informován, že odmítnutí podpisu pro mne celé řešení mnohem více komplikuje, včetně následného proplacení opravy. Ano, klasický nátlak. Takže se s pánem loučím s tím, že toto opravdu není standardní postup a ať provede mnou navržený postup a já se pak zastavím na pobočce k podpisu. Navíc začínám mít podezření na nějakého lovce nehod. Nezdá se, že má ze mne radost, ostatně to dává docela najevo. Uklidňuji jej, že má alespoň výjezd proplacen a světe div se, když odvětí, že když není podpis, nemá nic proplaceno – tak asi proto ten nátlak…

Pozn. Ta zpráva skutečně přišla, já ji opravdu důkladně přečetl a zjistil jsem, že obsahuje chybu – faktickou. Navíc je tam klauzule ve smyslu, že souhlasím se zjištěními závadami a další případné již nebudou hrazeny pojišťovnou – spodek auta neviděl a kdoví co se mohlo ohnout nebo pohnout.

 

Dějství třetí

Vyplnění formuláře o nehodě – na co nezapomenout a zpět do Kooperativy

Z likvidátora nejsem vůbec nadšený, proto se obracím na svou pojišťovnu – Česká pojišťovna – mají servis, že své klienty zastupují. Jen je třeba mít formulář o nehodě – policejní zpráva je jim totiž úplně k ničemu – zajímavé, že?

Kontaktuji tedy provinilce a dohodneme se na sepsání zprávy. Postupujeme dle pokynů pro vyplnění – jména, adresy, křížkování, co kdo dělal a nedělal, schéma situace, popis viditelného poškození. Vlastní poznámky nechávám prázdné – nevím co tam a pokyny mlčí.

S formulářem jdu zpět na pojišťovnu – a zde zjišťuji jednu z nejdůležitějších věcí, co určitě nezapomeňte na formuláři o nehodě vyplnit (zapsat) a to že: NEHODU ZAVINIL ŘIDIČ VOZIDLA B (nebo A) – klidně do vlastní poznámky – a lépe i pro jistotu do schéma situace a ještě i do poznámky k viníkovi. Protože jinak je Vám ten formulář dle pojišťovny úplně k ničemu – v mém případě tomu tak je.

Vracím se za viníkem – Tak co dopíšeme? – NE, protože ve zprávě od Policie ČR je – viník NEZJIŠTĚN. Tak a formulář je mi k ničemu, snad jen pro nějaký případ soudu, že k tomu budou přihlížet, když se pod situaci podepsal…

Zastupován tedy nebudu, ani nemohu být. Nicméně dostávám od své pojišťovny informaci, že se mám domluvit na Kooperativě o prohlídce přímo v servisu, což je po šetření Policie ČR asi nejrozumnější věc, co se zatím bude dělat.

Odcházím tedy na pobočku – jiná pracovnice – kopíruje si zprávy, kopíruje si i formulář o nehodě – byť je asi zbytečný. Předává kontakt na mne servisu a teď musím počkat, až mne pozvou na prohlídku a sdělí pojišťovně skutečný rozsah poškození a způsob opravy.

Dějství čtvrté

Prohlídka v servisu a další postup

Přijel jsem do smluvního servisu – zde chtěli všechny dokumenty o nehodě, včetně formuláře a velkého TP. Vytvořili si kopie.

Předběžně zkusili vlézt pod auto. Technikovi se nezdá, jak je nárazík blízko ke světlům – zřejmě je tam jaksi natlačen. Více zjistí, až to odmontuje. Ze zkušenosti je to údajně často tak, že se celá záležitost jeví jako odřenina, ale pak se to sundá a jsou pohnuté šrouby a úchyty. A to je nepříklad jen tenký 5 cm proužek odřeniny. Dbejte tedy opatrnosti…

Jsem pozván na dohodnutý datum k opravě. Auto je nyní v opravě.

 

Shrnutí důležitého – aneb co dělat při vzniku škodné události / nehody

Následující rady berte jako doporučení – vždy se řiďte podle zákona a příp. pokynů policie.

  • Do formuláře vždy zapisujte viníka – i když tam není kam, ale prostě do poznámek, do schéma situace, do poznámek k viníkovi.
  • Pokud jsou svědci – zapište si na ně kontaktní údaje, mohlo by Vám to později pomoci.
  • Zdá se, že pokud máte formulář OK, nemusíte čekat na likvidátora nebo něco chodit hlásit na viníkovu pojišťovnu – toto zajišťuje Váš servis – tam nafotí vozidlo, pošlou pojišťovně zprávu a nemusíte nic řešit jako já (zkušenost od kolegy)
  • Pozor na lovce nehod a „vy.uránky“, kteří se snaží zneužít stresové situace – nepodepisujte nic před důkladným přečtením, jediný podpis musíte dát pod formulář o nehodě, případně pokud to vyžaduje Policie ČR
  • Stejně tak varuji před podpisem někam do PC nějakého likvidátora – nebudete mít papírovou kopii, kterou i on stvrdí svým podpisem, takže softwarově nevidím jediný problém v přenosu podpisu na jiný nebo upravený dokument

A ještě jedna důležitá na závěr – dostal jsem od jednoho z čtenářů celkem zajímavý popis podobné události – měl náhradní vůz a při jeho přebírání si jaksi neohlídal jaké papíry podepsal, neměl kopii, neměl prostě nic – jen náhradní vůz a následně servis opravu z původních 3 dnů protáhl na 7 s tím, že mají strašně moc práce a že nestíhají atp. A poté co se mu automobil vrátil byl kontaktován přes e-mail od opravce s tím, že jim pojišťovna odmítla uhradit celkovou dobu zápujčky a zaplatila pouze 3 dny (což byla tabulková doba na jeho opravu) a požadovali po něm dohrazení značné částky – jen pro představu – vyúčtovali mu veškeré najeté kilometry a k tomu dobu zápujčky vozu na 6 dnů. Protože najezdil něco přes 200 km vyšplahal se doplatek k 6 tisícům. Pán se proti tomuto jednání ohradil a reklamoval plnění škody u pojišťovny. Ta mu následně reklamaci zamítla s odůvodněním, že podle tabulek hradí pouze 3 dny a ujeté kilometry za tyto 3 dny. Výsledek situace bylo jednání pána s autoservisem, kdy se rozhodl jít do soudního sporu s autoservisem a toto jim také oznámil. V lhůtě, kterou jim dal, autoservis údajně stáhl svůj požadavek a na vyzvání od právního zástupce pána následně zaslal potvrzení o bezdlužnosti. Zdá se, že nestandardní doba opravy by se u soudu mohla autoservisu vymstít…

Ukazuje se, že chtít do přijímacího protokolu k opravě také vypsat tabelovanou dobu opravy není tak od věci…

18
Čec '14

Lanový park a terénní koloběžky – (Offpark) Sušice – tip na adrenalinový výlet pro celou rodinu

Lanový park a terénní koloběžky – (Offpark) Sušice a – tip na adrenalinový výlet pro celou rodinu

Jak již sám název napovídá, tento výlet je především o adrenalinu a zábavě – ať již v korunách stromů nebo na terénní koloběžce a s klidem si troufám tvrdit, že se Vám bude líbit. Naše zkušenosti možná navíc oceníte o to více, že jsme naprostými amatéry (ano, bylo to poprvé :-) ).

Kam do lanového parku a na terénní koloběžky, Parkování

Lanový park (Offpark Sušice) naleznete téměř uprostřed šumavského města Sušice. Pokud pojedete autem, budete jistě řešit parkování. Ideální se ukazuje využít parkoviště u plaveckého stadionu – GPS parkoviště 49°13’41.599″N, 13°30’56.065″E. Z parkoviště pokračujte pěšky dále směrem od vjezdu a cestička okolo fotbalového Vás přivede přímo do lanového parku. Ztratit se zde nedá – parkoviště stále v zádech a když dojdete k řece jste na správném místě :-).

Pokud hledáte půjčovnu terénních koloběžek, která je s lanovým parkem spojena, musíte stejnou cestou.

Lanový park – jak na to a co s sebou

Centrála se nachází v budově u restaurace. Zde vyplníte své iniciály a zaplatíte vstupné do lanového parku. Lanový park je rozdělen do dvou částí – červený okruh a celý park.
Červený okruh je sice kratší, ale zábavu a dávku adrenalinu si na něm také užijete. Osobně bych však doporučoval projít park celý. Budete mít k dispozici více rozmanitých překážek, a pokud budete mít odvahu, zkuste i visací kladiva. Z vlastní zkušenosti vím, že bez tréninku a přípravy si právě zde můžete sáhnout na jakési pomyslné dno svých sil a v bezpečí otestovat co umíte. Abych byl ale férový – lanový park není jen o síle, je to také o fištrónu, plánování a chápání základů mechaniky v praxi. Shrnul bych to tak, že buď můžete použít rozum nebo sílu :-).
Celý park jde bez problémů zvládnout, nám to dokazovali menší děti před námi, které se zcela vžily do situace a celý park zdolávaly jako Tarzan.

A co si vzít s sebou? Ideálně pouze sportovní oblečení a dobrou obuv. Pokud chcete fotky, přiberte si ještě někoho, kdo Vás bude fotit ze země.
Před vstupem přímo do parku Vás instruktor nechá navléknout do bezpečnostního postroje, nasadíte si helmu, proškolíte se na „cvičných překážkách“, ukážete si jak se chovat ve stromech a pak už hurá na žebřík a do stromů.

V sedáku na trati – co jsme nevěděli a co jsme poznali

První věc, kterou jsme poznali (a určitě to tak budou mít všichni) – zezdola to vypadá vždycky snazší.
Doporučení – dlouhé vlasy ideálně pod šátek, svázat a pak teprve helmu. Je to hlavně pro Vaši bezpečnost.
Mezi další poznatek patří to, že pokud se někde před Vámi pohybuje instruktor, vyplatí se jej sledovat. Uvidíte, jak lze některé překážky šikovně zdolat. Netvrdím, že to bude lehké, ale zkušenosti jsou zde opravdu vidět.
Před sjezdem na kladce Vás vždy instruktor znovu zkontroluje a zajistí – pak je nejlepší do toho bez obav hopnout a užít si to naplno.
Nezapomeňte také, že pokud je Vás zde víc, vzájemné povzbuzování je součástí týmové spolupráce.
A na závěr bych dodal – že všichni instruktoři, kteří bdí na trati nad Vaší bezpečností, se s Vámi loučí s příjemným úsměvem, který Vám celý zážitek pomůže lépe obtisknout do paměti. Zde jen dodám, že s námi se loučila spanilá instruktorka Lucie a že rázem bylo po únavě a jejím kolegům se pak omlouvám, že jsou až v těsném závěsu…

Terénní koloběžky a jízda à la rozesmátý cyklista

Ať jste již absolvovali lanový park, nebo jste přijeli pouze na terénní koloběžky, musíte pro jejich zakoupení na společnou recepci. Zde vyplníte Vaše iniciály, zaplatíte a pak Vás odvezou na vrchol za město, odkud se sjezd koná.
Před sjezdem jste proškoleni o způsobu jízdy, dostanete chrániče, rukavice, helmu a brýle a pak se krátkým testovacím sjezdem sžijete s koloběžkou.
Následně Vás instruktor povede celou trasou rozdělenou na etapy. Vždy se dozvíte, kterému křoví a kopřivám je lépe se vyhnout, kde si naopak můžete dle vlastních schopností popustit brzdu a jak si užít skoky.
Pokud budete mít po dešti nebo hodně blátivo, bude celý zážitek ještě adrenalinovější. Zde jen krátká poznámka – vezměte si věci na převlečení, opravdu to oceníte…
Na závěr bych dodal, neotevírejte pusu za jízdy, pokud nemáte hlad, jinak budete jako rozesmátý cyklista lovit mušky ještě večer… Také pozor na případné včely za trikem – alergici by měli mít s sebou léky v kapse.

Užitečné informace, aneb co se Vám ještě bude hodit

Pro úplnost ještě musím doplnit, že v Offparku Sušice nejsou jen koloběžky a lanová dráha, ale nabídka je ještě pestřejší. Kromě popsaných aktivit tak zde ještě máte možnost vyzkoušet rafting, paintball, dále pak druhé lanové centrum v Prášilech a další (více o všech aktivitách naleznete na domovské stránce centra – www.offpark.cz).

Zhodnocení zážitků, kvalita instruktorů a dojmy

Jak je jistě patrné z textu – tento výlet Vás určitě pobaví a naplní příjemnými zážitky. Houpání na lanech nad zemí, fyzická vytrvalost a týmový duch jsou ve stromech tím, co zde určitě naleznete. Obdobně tomu bude na koloběžkách, kde si v každé etapě můžete s kolegy zhodnotit vlastní schopnosti a zážitky.
Instruktoři jsou opravdu profesionálové – za mne je to naprostá důvěra. Tomu, co dělají, rozumí a jsou stále v dobrém rozmaru. Občasný vtípek nebo poznámka nám to potvrzují. Protože jsem již nahoře v textu zmínil, že v lanovém parku se s námi příjemně rozloučila instruktorka Lucie, cítím jako povinnost jmenovat i ostatní, se kterými jsme se setkali – za nejlepšího instruktora terénního sjezdu na koloběžkách Filipa B., nejlepšího šéfinstruktora Jirku J., řidiče Dušana a v neposlední řadě vynikajícího instruktora při překonávání lanových překážek Pepu. Ti všichni přispěli k našemu perfektnímu zážitku a tímto jim děkujeme.

Fotogalerie z lanového parku Sušice a terénní koloběžky

Fotografie jsou použity se svolením offparku Sušice, jelikož jsme ve větvích ani na koloběžkách nebyli schopni vyfotit nic (chyběly nám další ruce nic :-) ).

So
12
Čec '14

Zámky Loučeň a Mcely

Ve středních Čechách se nalézá hojně hradů i zámků, viz naše ostatní články. Tentokrát jsme se vypravili do okolí Nymburka (ke kterému se váže osobnost i díla Bohumila Hrabala). Dostat se z Prahy do Nymburka je vcelku bez problému, vlaková spojení jsou dostatečná. Ovšem trasa Nymburk – Loučeň je v sobotu obsluhována pouze jedním autobusem před polednem a to bez šance na návrat, neboť jediný zpáteční spoj opuští Loučeň velmi brzy ráno. Doporučuji tedy buď auto, kolo, nebo počítat s pěší tůrou někam na vlak.

Loučeň i Mcely jsou původně součástí panství Valdštejnů, které však kvůli absenci mužského potomka v rodové linii přešel po sňatku na rod Thurn und Taxisů. Ti s panstvím zdatně hospodařili a vybudovali zde např cukrovat. Panství mělo kolem 10 000ha půdy a stály zde i cihelny atd. Mimochodem, zmíněný cukrovar stále funguje a značka TTD (Thurn und Taxis Dobrovice) nadále existuje, ačkoliv byl koupen zahraniční společností. Thurn und Taxisové byli svým způsobem podnikatelé tehdejší doby a přicházeli s různými inovacemi, například i ohledně poštovních služeb. Svými aktivitami získali od císaře dědičný titul kníže a byli tak uvedeni mezi nejvyšší aristokracii. Thurn und Taxisové se po válce vrátily, ovšem opět rychle odešli. Důvodem však nebyl odsun Německého obyvatelstva, ale příchod totality a února 1948.

Loučeň – zámek s parkem, celodenní výlet pro rodiny s dětmi

Dnes je zámek Loučeň v soukromém vlastnictví jedné akciové společnosti, která zámek zrekonstruovala a uvedla do původního stavu (což nebylo jen tak, protože v době komunistů zámecké interiéry silně utrpěly a vybavení bylo rokzradeno). Podle smlouvy pak Národní památkový ústav zapůjčil bezplatně svůj mobiliář (historické předměty, kterými jsou interiéry vybaveny, posbírány po celé ČR). Pikantní na tom je, že kvůli tomu je zde zákaz focení, protože NPÚ nedovoluje své zapůjčené předměty fotit. Napadá mě, zda je opravdu v pořádku, že si toto „historické dědictví“ NPÚ takto „chrání“ před turisty a především občany ČR.

V okolí zámku je možné pořádat svatbu (jednu jsme viděli), ale osobně bych to nikomu nedoporučoval. Zámek byl nadále otevřen turistům (a mě podobným čumilům) a svatba uprostřed takového shonu mi přijde nedůstojná, ale to je asi ryze věc názoru. Zámecký park je ovšem velmi hezký a především zde najdete i Labyrintárium. Kromě jednoho zdařilého labyritnu, kde stěny mají přes 2.5m a tvoří je tuším keře tisu, naleznete i další zajímavé labyrinty, například písmenkový.

Loučeňský zámek je dobrá destinace pro rodinu s dětmi. Pravda, vstupné není nejlevnější – student 160Kč, dospělý 220Kč, rodina (2 dospělí, 2 děti) 390 Kč. Je možné koupit i levnější vstupenku pouze do parku. Jsou zde i prohlídky pro děti (s Bílou Paní) nebo také čokoládové prohlídky pro mlsouny.Letos zde do konce srpna probíhá léto s Robinem Hoodem a pro děti (i dospělé) je v parku připraven bohatý program.

Před cestou z Loučně jsme se zastavili v restauraci mimo zámecký areál, která nám potvrdila dojem z celého Nymburska: vrátili jsme se časem do devadesátých let. V „menu“ najdete takové věci jako: předkrm – Godhaj s cibulí, nebo kávu „kapučíno“ či „piccolo“.

Mcely – zámek, který je luxusním hotel s restaurací roku

Po žluté stezce pak můžete dojít do obce Mcely, kde je vyhlášený stejnojmenný zámek Mcely. Toto ovšem není zámek pro turistickou prohlídku, ale pětihvězdičkový hotel s restaurací roku Piano Nobile, tedy destinace pro zámožné s touhou po luxusním zážitku. Zrenovovaný zámek i nabízené pokrmy jsou opravdu luxusní, zapít je pak můžete nejlepší kávou Kopi Luwak. Luxusní večeři zde můžete někomu i darovat jako zážitkový certifikát. Ovšem jsme v Česku a tak lze najít drobné mouchy i na nejlepší restauraci. Ačkoliv byla restaurace skoro prázdná, vystřídali se „na nás“ celkem 3 číšníci, nikoliv stále jeden a ten samý, jak bych očekával. Navíc ještě neuměli dobře odhadnout, kdy se ptát hosta na další přání, protože v průběhu hlavního chodu muset třikrát potvrzovat, že je vše v pořádku, už úplně v pořádku není…

Pokud jste do Mcel nepřijeli automobilem a uvažujete o návratu do Prahy, je pomalu čas vyrazit na vlak. Přesně tak, autobus žádný v sobotu nejede. Nejbližší vlaková zastávka je Křinec a to je cca 8km po silnici. Nemusíte se ale bát projíždějících aut, protože silnice se na větší části trasy rekonstruuje a (podle info cedule) do roku 2015 ještě nadále bude.

 

9
Kvě '14

Stezka v korunách stromů na Lipně

Stezka v korunách stromů na Lipně

Stezka v korunách stromů na Lipně je celkem příjemný výlet na celý den. Stezka není jen o rozhledu do krajiny nebo výhledu na Lipenskou přehradu, ale i možnosti poznat stromy z jiného úhlu pohledu. Viděli jste například již někdy malinké šišky jehličnanů přímo ve špicce stromu? Pro ty z Vás, kteří touží po zábavě i čerstvém vzduchu může být tento článek užitečný tip na výlet.

Parkování a kudy ke stezce

Parkování je vyřešeno na celkem velkém parkovišti v obci Lipno nad Vltavou. Parkoviště je velké a zdarma. Je zde pouze zakázáno kempování.

Od parkoviště můžete jít rovnou ke stezce – cesta vede pod lanovkou po louce, okolo dráhy pro cyklokros a poté pokračuje do lesa. Směr se nedá splést. Cesta lesem vede občas přes kořeny a nerovný povrch. Viděli jsme to sjíždět i výletníky s kočárkem – sice je to těžší, ale jde to.

Pokud preferuje spíše pohodlí, pak lze využít lanovku nebo svozový autobus. Cena za lanovku nebo bus při zakoupení vstupenky na stezku byla 90 Kč za oba směry (pozn. tipoval bych, že v tom autobuse bude asi zřejmě i solárko a palubní servis za tu cenu…).

Stezka a adrenalin

Stezka samotná je dlouhá 675 metrů. Pro děti je na ní pár atrakcí, kde lze zkusit fyzické dovednosti a nebo podlehnout strachu z výšky (vše je bezpečné, nebojte). Občasná zastavení s informacemi o přírodě kolem hodnotím velmi kladně.

Na finální kopuli, která měří 40 metrů Vás čeká příjemná procházka. Na jejím vrcholku jsou do stran všech výhledů připraveny cedule se směrem kam se koukáte.

Při průchodem okolo vrcholků stromů si povšimněte, případných malinkých šištiček a případného kývání stromů. Když si stoupnete do vhodného rohu, nebudou se kývat jen stromy, ale celá podlaha.

Finální pohled na Lipenskou přehradu a pak možná odvážnější z Vás zkusí tobogán dolů – adrenalinovou jízdu cca 14 sekund dlouhou. Případný batůžek si dáte mezi kolena. Cena za tobogán je 50 Kč na osobu. Pokud jste pojištěni u VZP a jste členem nějakého jejich Klubu zdraví, tak to máte zdarma.

Poznámky pod čarou

Je dobré si s sebou vzít alespoň mikinu. Dole je sice horko, ale nahoře to občas pěkně profoukne.
Dalekohled se Vám bude určitě hodit, ale musí Vám vyjít počasí.
Časově vidím návštěvu ideálně okolo poledne, možná chvilku později – již se zvedl ranní opar. Později se viditelnost začíná opět snižovat.

Taková drobná zlomyslnost – pokud se odvážíte do tobogánu jako první z výpravy, pak si určitě při jízdě zaječte – kolegy nahoře to jistě povzbudí a dodá odvahu :-).

Pokud budete přemýšlet kam dál, pak můžete zkusit například Jachting na Lipně nebo výlet na Hrad Hus u Prachatic.

Fotogalerie

Ne
4
Kvě '14

Orchideje na Šumavě

Orchideje na Šumavě

Tento tip na „pátrací“ výlet je spíše jen pro znalce a botaniky. Jedná se o návštěvu míst, kde na Šumavě kvetou vzácné orchideje.

Pokud budete opravdu hodně pátrat po stránkách, najdete drobné a nesouvislé odkazy na louky, kde se daná květena nachází – takových míst je na Šumavě více. Dostat se však na ně znamená, že musíte přesvědčit někoho, kdo tato místa zná, že louku nezničíte a květiny nepošlapete…

P1180508 P1180518 P1180526 P1180487 P1180500

Ne
4
Kvě '14

Hrad Hus – zřícenina u Prachatic u NS Zlatá Stezka, okružní výlet

Hrad Hus – zřícenina u Prachatic u NS Zlatá Stezka, okružní výlet

Hrad Hus je zřícenina od roku cca 1444, kdy byl naposledy obýván loupežníkem Habartem z Lopaty a byl na příkaz tehdejší krajské správy zbořen. Před příchodem Habarta sloužil pro ochranu přilehlých nově vznikajících vsí a prachatické Zlaté stezka. Vydejte se po stopách historie a nádhernou přírodou, aneb tip na výlet pro zdatné.

Kde parkovat a odkud vyjít a kudy projít

Pro okružní cestu se nám již zpočátku zdálo ideální parkování v obci Křišťanovice (GPS parkovacího místa – 48°57’54.763″N, 13°56’46.746″E). Zvolili jsme nejprve směr na NS Zlatá stezka, po jejíž krátké části se projdeme – nejprve polní cesta (a pole), pak velmi malý kousek po rušné asfaltce (nebo stále přes pole a podlézat hrazení) a pak směrem k Blanickému mlýnu po téměř opuštěné asfaltce až k rozcestí Cudrovice (zde se dá také parkovat, ale maximálně cca 3 auta odhadem). Z rozcestí pokračovat po modré až ke zřícenině (překonat náročnější terén – viz. poznámky pod čarou) a dále po modré okolo Kouzelné studánky (byla vyschlá) až ke kempu u Křišťanovického rybníka a zpět do Křišťanovic.

Od Blanického mlýna budete v dálce pravděpodobně vidět vrchol Bobíku (tip na výlet na Bobík – teprve dopisuji), pokud budete zde mít více času, jistě se Vám bude líbit i zde.

Trocha historie

První zmínka o Husi je údajně z roku 1341, kdy Jan Lucemburský povoluje výstavbu. Hrad má sloužit především jako ochrana pro nově vznikající osady v jeho okolí. Později se hrad ocitá v majetku královské komory. Poslední pán na hradě byl údajně Jan Smilka z Křemže, následně popraven v Českém Krumlově na příkaz Oldřicha z Rožumberka. Hradu se poté zmocňuje Habart z Lopaty (někdy uváděn jako Habart Lopata z Hrádku nebo Habart z Hrádku). Jeho přítomnost není zrovna po vůli místních urozenců, stejně jako jeho loupení. Roku 1444 je z hrad po obléhání zničen a zbořen. Rozvaliny zůstávají dodnes…

Prostory hradu a okolí

Jak napovídá nudná historie – hrad je dnes zřícenina. Takže nelze očekávat žádné výstavní zdivo. Samotný objekt je na pomyslném vrcholu místního meandru Blanice. Viditelné jsou pouze údajné zbytky donjonu, který byl pravděpodobně dominantou celého hradu. Na zemi se nachází terénní nerovnosti ukazující na pravděpodobné zbytky zdiva. Vše je pod přírodním příkrovem – zásyp, kořeny stromů, keře a stromy.

Poznámky pod čarou

- Trocha pesimismu v popisu – nenechte se tím odradit:
Přístup ke zřícenině Hus je místy náročný, až nebezpečný. Úzká stezka několik metrů na kamenitém srázu do potoka se občas bortí a propadá. K samotné zřícenině je po překonání lávky ostré stoupání.

Pohyb po areálu je nutno přizpůsobit terénu a nebezpečným srázům, padajících hluboko do údolí s potokem. Klouzající kořeny stromů také nepomohou. Místy je průchodnost areálem s větší mírou rizika pádu nebo odřenin.

Od zřícenině směrem ke Křišťanovickému rybníku je první úsek cesty také náročný. Nepovažuji jej za vhodný pro děti nebo osoby se zhoršenou pohyblivostí. Trasa je značena jako modrá – nějak jsem žil v domění, že barva kdysi dávno měla výpovědní hodnotu o náročnosti. Po této vycházce jsem zjistil, že nově je zde snaha o jiný význam. (např. žlutá trasa má být krátká spojovací – kolik je to, ta krátká, to se neuvádí…).

 

- Více optimismus v popisu – nechte se zlákat:

Vzhledem k popsaným teréním nárokům, nám připadá po absolvování trasy námi zvolený okruh jako lepší volba. Ti z Vás, kteří jsou zdatní a mají rádi adrenalin, tento výlet ocení. Výhledy od srázů na údolí potoka Blanice jistě stojí za to. Stejně jako překonání náročnějších terénních překážek.

Náš výlet byl také do jisté míry ovlivněn počasím. Od výstupu ke zřícenině začalo hřmít, blýskat se a také občas sprchlo. Mraky se v rychlém sledu střídaly s občasným slunečním paprskem. Déšť však učinil terén ještě náročnější. Nicméně jsme vše absolvovali bez újmy na zdraví (jen v botech byl čvachtanec :-D).

Jistou míru sklíčennosti a zároveň velkého romantismu místa tak počasí pomohlo nádherně dokreslit. Při sepisování tohoto článku si zpětně uvědomuji, jak toto místo dokáže intenzivně zapůsobit. Takže, pokud máte odvahu a náladu, pak určitě jeďte na výlet na zříceninu Hus u Prachatic.

Fotogalerie z hradu Hus a cesty

St
21
Srp '13

Zřícenina Okoř, Buštěhrad, Lidice

Okoř, Buštěhrad, Lidice

„…Na Okoř je cesta, jako žádná ze sta…“. Předpokládám, že mnozí z Vás, znají tuto téměř povinnou trampskou písničku. A jaká, že je tedy ta cesta na Okoř? Tak to se Vám pokusím v následujících řádcích zodpovědět. Mimojiné byl náš výlet pak ještě neplánovaně prodloužen o jistý zámek Buštěhrad a v neposlední řadě řízením náhody památník Lidice. Původní výlet se nám tak o něco protáhl, ale stálo to za to…

Kam na Okoř

Na Okoř jedeme přes Prahu a po průjezdu volíme směr na R7, pak sjezd na Číčovice (cca po 4 km) a dále podle značení.

Parkování, cesta od parkoviště k zřícenině Okoři

Parkoviště se nachází v obci za cedulí (GPS 50.161773,14.257484), jak se dozvídáme je soukromé, placené a také zavřené.

Další možnost je zatočit přímo před mostem na druhou stanu a přes mírně šotolinovou cestu dojet až těsně ke hradu (a místu prodeji lístků na hrad), cestou se nelze ztratit, parkoviště je menší – pro cca 25 aut – GPS 50.163752,14.254905, nicméně tuto možnost jsme zjistili až po příchodu přímo před hrad.

Takže projíždíme obcí, kde jsou všude rozmístěny zákazy vjezdu. Cesta nám dovoluje pokračovat dále směrem na Noutonice. Na konci obce Okoř je ještě jedno parkoviště – malinké, soukromé a pouze pro zákazníky cukrárny. Pak za cedulí obce ve směru na Noutonice je zřejmě možné zastavit u zdejších skal, na trávě-hrázi u rybníka a prostě všude, kde Vám to přijde bezpečné a budete ochotni riskovat, případnou možnost odtahu. Měli jsme odvahu…

Historie Okoře

Existuje několik celkem nespojitelných teorií o historii založení Okoře.

– A) První tvrdí, že Přemysl I. údajně věnoval místo, kde se dnešní Okoř nachází svému služebníkovi Okrsovi. Ten zde vystavěl hrad. Ve 13. století odevzdává abatyše Anežka Okoř i se statkem klášteru Benediktínek (zmiňováno v listině Anežčině z přibližného roku 1228).

– B) Dále máme historická tvrzení, že první zmínky jsou údajně datovány okolo roku 1359. Hrad měl být tehdy v držení jistého Františka Rokycanského – měštana z Prahy a pravděpodobně rádce Karla IV. ve věcech financí.

– C) Další teorie tvrdí, že to byl Mikuláš Rokycanský (otec zmíněného Františka), který hrad vystavěl – Mikuláš toho času působil jako nejvyšší písař Václava IV. a nazýval se zemským rytířem z Okoře. Stejný pramen pak tvrdí, že to byla rodina Rokycanských, která častěji penězi zakládala Jana Lucemburského (tip na výlet, kde se nachází hrobka Jana Lucemburského) – čímž se ukazuje na souvislost s pozdější spojitostí syna Františka s Karlem IV.

 

Dále se uvádí, že v roce 1421 hrad obsazují husité. Údajně zde také pobýval nějaký čaj Jan Hus.

V první polovině 15. století doznává původní podoba hradu přestavbu v gotickém stylu (uvádí se, že ji iniciovali páni z Donína, dokončeno přibližně r. 1494). Ještě později je hrad upraven v období renesance na zámek. V roce 1590 se údajně dostal pod pány ze Smečna.

Následně během 30 leté války je hrad značně poničen. Majiteli se stávají jezuité semináře Sv. Václava odkazem Jaroslava Bořity z Martinic (jejich rod, hrad upravil na sídlo v renesančním duchu). Jesuité hrad stavebně upravili a poslední zmínka o obydlení pochází z roku 1773. Následně je řád jesuitů zrušen a hrad začal chátrat.

V roce 1920 započel Klub českých turistů se snahou o zlepšení stavu hradu. Tato snaha přetrvává dodnes pod vedením obce, která je majitelem hradu od r. 1994.

Prohlídka a nebezpečí číhající na Okoři na návštěvníky

Vstup bez průvodce je na dospělou osobu 45 Kč (v pracovních dnech). Jinak tuším 75 Kč s průvodcem. Bez průvodce dostanete zalaminovaný papír a z něj si vyčtete co Vás zajímá. Lístky kupujete v recepci cca 100 metrů od brány ke zřícenině.

Hrad působí opravdu zchátralým dojmem – prostě zřícenina. Tento dojem ještě umocňuje zanedbávání vysekávání náletů a trávy (možná je to v některých částech záměrné, kvůli bezpečnosti, ale jinde je opravdu ke škodě) – takže není vyjímkou spatřit téměř 1,5 m vysoké bodláčí. Z ochozu a oken se Vám naskytne nádherný výhled do krajiny.

 

V nadpisu uvádím nebezpečí na Okoři. Tak jaké to nebezpečí zde vlastně je? Velké na Okoři jde o oči a o zdraví. Ze zdejších kovaných mříží na studni a do sklepení ční cca 7 cm dlouhé bodce, přímo proti očím nebo krku. Totéž se týká dětí – u nich pak podle výšky i na citlivé partie břicha nebo podbřišku.

V tuto chvíli soudím, že je naprostý zázrak, že na Okoři doposud nikdo nepřišel vážnějšímu zranění. Pro ilustraci jsou přiloženy fotky ve fotogalerii. Mimochodem – kdybych se nešel podívat o chvilku později než se nám jeden člen výpravy nabodnul čelem, asi bych měl také značku od studny…

Další riziko Vás čeká při prohlídce. Na zemi se povaluje cedule o padající omítce – kam ale patří, težko soudit. Buďte opatrní…

 

Záchody zde nečekejte – ani u vstupu. Odpadkový koš zde je, možná jej jenom ohradit dřevěnou zástěnou – nekazil by tolik foto a pohled. Pak je zde jisté podium a rozbité lavice pod mírně rozbitým přístřeškem.

Zámek Buštěhrad

Při odjezdu spatřujeme směrovku na Buštěhrad. Odkud je nám ten název povědomý… Takže rozhodnutí – jedeme to zkontrolovat. Najít zámek byla spíše otázka náhody. Sledujeme směr na centrum a najednou jsme přímo u něj. Dovnitř se nedostaneme. Vše je za mřížema a zákaz vstupu na staveniště – na první pohled se zdá opravená střecha, nicméně zbytek bych nazval zbořeništěm… Popravdě tohle opravit bude chtít mnohem více než „nosit krabici s vínem“.

 

Něco málo o Buštěhradu – dříve zde stávala tvrz – Buštěves s kostelem. První známý držitel tvrze byl František Rokycanský, zmínka k roku 1371. Jistý Jindřich z Kolovrat tvrz opevňuje a od roku 1497 se již vyskytuje v popisech jako Buštěhrad. Záznam dalších staveb okolo roku 1556 – vystavěna nová brána, poté obnova tzv. nového domu – gotické střechy vyměněny za šest renesančních štítů, zbořeny 3 bašty – stavba stále neměla konce ani k roku 1580. Roku 1631 hrad vyrabován a zapálen Sasi (velitel Schófend odsud odváží zvony křtitelnici do Drážďan – uvádí B.Balbín). Zbytky se používali na stavbu okolních domů.

 

Více toho k vidění není – opravdu pouze zbytky rozpadlého zámku. Celý areál je ale mnohem větší.

Památník Lidice

Cestou zpět na Prahu se nalézá památník Lidice. Buď lze parkovat přímo u průjezdní frekventované silnice – je zde jen pár míst nebo dojet přímo na velké parkoviště u památníku. Poplatek je stejný v obou případech za OA – 30 Kč za den.

 

Ve fotogalerii dále přikládám kopii dobového snímku kostela Sv.Martina Biskupského z: Soupis PAMÁTEK HISTORICKÝCH A UMĚLECKÝCH V KRÁLOVSTVÍ ČESKÉM OD PRAVĚKU DO POČÁTKU XIX. STOLETÍ. (r.v. 1907) – zdroj: http://archive.org/details/soupispamatekhi26cesk Dle uvedeného zdroje zde byl kostel již k roku 1352.

 

Fotogalerie Okoř, Buštěhrad, Lidice