Cestování Českem

Kašperk – strážný hrad u Zlaté stezky a zlatých dolů

V podhůří šumavských kopců a vrcholků se nachází hrad Kašperk, který má hned několik zajímavostí, které si troufám tvrdit potkáte málokde. Pomineme-li prozatím historické zajímavosti, pak by Vás mohlo zaujmout, že během prohlídky navštívíte komnatu s hořící expozicí. Ne, nemusíte se obávat, vše je naprosto bezpečné i pro nejmenší návštěvníky (dokonce ani mouše se tam nic nestane). Mezi další zajímavosti lze zařadit i použití těchto exteriérů při natáčení pohádky Anděl Páně, takže pokud hledáte tip na výlet v okolí Kašperských Hor, pak Vás snad tento článek inspiruje.

Kam na hrad Kašperk

Jízdu směrem od Prahy předpokládám po dálnici až do Plzně a odtud směr Klatovy, Petrovice u Sušice a Kašperské Hory.
Směrem od Brna (přes České Budějovice) to lze projet směrem na Vimperk a kousek před městem (KH) je ostrá doprava na Kašperk.
Pokud jste již někde poblíž u Kašperských Hor, pak je nelepší směr přímo do města a skrze město Vás navedou směrovky až k parkovišti.

Parkování, cesta od parkoviště k hradu

Parkovat lze přímo na placeném parkovišti (GPS 49°9’53.603″N, 13°34’51.140″E), přičemž cena za celý den na osobní automobil je 40Kč. Lístek se kupuje v automatu. Na okolních loukách jsem viděl parkovat pár aut, ale přitom místo na oficiálním parkovišti bylo…

Z parkoviště vede cesta (udávaná na cca 1200 metrů) až ke hradu. Jelikož má být hrad jeden z výše položených, celkem nás překvapilo, že po prvním stoupání zase scházíme dolů. Nebojte, těsně před hradem se to zlepší a možná se i v ostřejší tempu zadýcháte. Cesta je zvladatelná i pro kočárky i pro osoby s mírnými pohybovými obtížemi (rozhodně ale nečekejte rovinu a chodníček).

Historie Kašperku

O historii hradu se rozepíši jen krátce, abych Vám nezkazil celou radost z prohlídky. To nejzajímavější je jistě důvod a pokyn k založení. Rozhodnutí o stavbě vydal r. 1356 Karel IV., syn Jana Lucemburského (tip na výlet do Lucemburska a k hrobce Jana Lucemburského), aby hrad sloužil jako strážné místo pro zlaté doly a Zlaté stezky a v neposlední řadě jistá nedůvěra v blízké bavorské sousedy.

Jméno hradu pak je ke cti Karla IV. – tedy Karlsberg – dnes Kašperk (jsme Češi). Hrad sloužil jako lenní zástavba různým držitelům po řadu let. Někdy koncem 15. století došlo k požáru hradu a hrad byl značně poničen. Mezi jedny z posledních zástavních majitelů patřil Jan Vchynský z Vchynic (hádejte zda je po něm pojmenována blízká naučná stezka – tip na výlet Vchynicko-Tetovský plavební kanál). V roce 1617 pak přilehlá panství ke hradu zakupuje obec Kašperské hory a návdavkem získají i zchátralý hrad. Bohužel proces chátrání postupuje dále až druhé poloviny 20. století, kdy hrad dozná prvních rekonstrukcí a oprav.

O posledním šlechtickém majiteli Vchynském nejsme s průvodcem zajedno. Nicméně podklady o jeho pravděpodobném vlastnictví vycházejí z dokumentů (zdroj): http://www.psp.cz/eknih/snemy/v060/1581/t004700.htm. Dále pak z fondu: Archiv města Kašperské Hory listina, kde první pečeť patří Janu Vchynskému (na černožlutých konopných nitích), přičemž obsahem je zmiňováno, že jistý Jan Vchynský z Vchynic na Karlštejně, Kašperce a Nalžovech prodává mlýn pod vsí Jidrcem (Řetenice).

Hrad Kašperk, prohlídka, zkušenosti, zajímavosti

Když se Vám podaří vyšplhat závěrečné stoupání a pokochat se okolní krajinou a siluetou hradních věží, zamíříte jistě přímo do hradu. U vstupní brány to občas vypadá jak ve frontě na banány. My jsme sem dorazili před 16. hodinou a chvilku jsme ve frontě postáli (trochu jsem se obával, že nestihnu začátek prohlídky v 16.00).

Fronta je v důsledku jediné kasy a série kulometných otázek každého hosta. A na co že se ti hosté ptají? Inu, u vstupu je cedule s info:

– okruh Stavba hradu 90 Kč (studenti 70 Kč)

– okruh Život na hradě 80 Kč (studenti 60 Kč)

– Velký okruh (oba dohromady) – 130 Kč (studenti 95 Kč)

a většina turistů přede mnou (stejně jako já) se ptá na Velký okruh. Slečna za okénkem již naučeným způsobem (a taky poněkud otráveně – zkuste opakovat celý den pořád totéž) odpovídá, že je možný, ale že přijdete tak o cca 10 minut druhého okruhu (tedy Stavba hradu). A to nám všem tak nějak vrtá hlavou.

Jakto, že tedy přijdete o těch deset minut? Ono je to tím, že oba okruhy neprovádí jeden průvodce (měl by toho celkem dost) a tak jsou rozděleny. Oba okruhy trvají cca 50 minut (dle informací na oficiálním webu, ale občas se skupina přesunuje pomaleji, nebo je hodně dotazů atd…). Možná udělat nějakou delší pauzu mezi okruhy…

Takže tím jsem Vám vysvětlil důvod fronty na banány a jako zlepšení bych viděl ideálně někoho s nápisem informace k okruhům. Dotyčný nešťastník pak může před kasou vysvětlovat zájemcům a poté jen hosté šupšup zaplatit a na prohlídku. Nebo třeba vystavit velkou desku s FAQ a k nim odpovědi…

Na základě komunikace s průvodcem a jeho kontroly článku tuto informaci doupravuji (doplňuji)- tedy: běžně je ponecháváno cca 15 minut mezi okruhy. Ono časové nahuštění pak údajně vznikne až pokud přijdete před 4 hodinou (údajně na závěr – ale opravdu by Vás napadlo, že závěr je již 2 hodiny před koncem otevírací doby…?) a chcete oba okruhy – první začíná v 4.hodiny a druhý (poslední) v 5 hodin. Na základě info z webu hradu jsem očekával, že to bude OK, ale asi to chce raději přijít dříve…

Dále doplňuji vysvětlení průvodce s informačními cedulemi – mají být cestou 3 – popravdě pořádně všimnul jsem si pouze jediné přímo před branou. A vzhledem k sérii otázek návštěvníků před námi soudím, že jsem nebyl sám, možná nejsou tak výrazné. Ještě si vzpomínám na jednu ceduli přímo u parkoviště (zřejmě pro zaměstnance) u hradeb (a sousedící se sloupem turistického značení), byla obklopena lidmi s mapou.

Sociální zázemí, posezení

Sociální zázemí na hradě naleznete vlevo od nádvoří. Za pozitivní hodnotím rozumné zakrytí odpadkových košů a jejich počet. Posezení u prodeje vstupenek je také dobré, ceny jsou rozumné a posezení je zastřešeno. V případě deště se sem vejde odhadem na 30 lidí.

Prohlídka

Při prohlídce se vyplatila sázka na riziko a nakonec se oba okruhy naprosto bezproblémů stíhaly. K výkladu poznamenám, že průvodci jsou profesionálové. Ohledně náročnosti – počítejte se schody a určitě je dobré si vzít pevnější obuv. Pokud máte problémy s chůzí do schodů zvolte raději pouze okruh ze Stavba hradu, schody jsou zde poněkud méně strmé, ale náročné je to i tak. Ukázku schodů z okruhu Život na hradě naleznete ve fotogalerii.

V okruhu ze stavba hradu se dozvíte poměrně dost. Rozepisovat to nebudu, abych Vám nezkazil překvapení. To co ale musím pochválit je citlivé zapojení moderní interaktivní techniky do prohlídky. Onen zmiňovaný oheň Vás tedy opravdu nespálí – vše bude jenom jako, pro představivost ze života to považuji za výborný krok vpřed (při promítání jsem si nostalgicky vzpomněl na Warcrafta…).

Poznámky pod čarou

Na konci obou prohlídek se ještě vrátíte částí expozice a již opět stojíte na hradním nádvoří. Z doposud navštívených hradů bych hodnotil tuto prohlídku jako jednu z lepších. Do fotogalerie jsem ještě přidal foto z tapiserie v jedné z expozic. Podle informací se jedná o originál z r.1978 k výročí 600 let od úmrtí Karla IV. a za tuto informaci děkuji našemu průvodci.

Fotogalerie z Kašperku

[Ukázat jako slideshow]

Loňský a předchozí ročník jsem navštívil hudební festival Colours of Ostrava 2013, který se konal v areálu Dolních Vítkovic. Prostředí je to ryze industriální, opuštěné budovy dolů, hutí a železáren skýtají  interesantní kulisu pro tuto kulturní událost. Pokud mohu soudit, je to velmi povedené použití pro jinak nepříliš přizpůsobitelný areál.

Hudební hledisko nechci hodnotit, je to záležitostí vkusu. Přeci jen bych ale poznamenal, že spektrum žánrů a kapel je opravdu široké. Africké rytmy, elektro, rock, pop, … Kapely české, evropské i světové vystupují a plny energie nabíjejí publikum. V areálu je několik scén, paralelně většinou hraje několik protagonistů, takže je vždy z čeho vybírat. Hned u vstupu Vám usměvaví brigádníci vtisknou do ruky tištěný program a průvodce s popisy zahraničních kapel. Na menších scénách se dostanete i k divadelním představením, letos jsem podruhé navštívil divadlo Športniki a rozhodně nebyl zklamaný jejich loutko-hraným představením. Na programu si nejvíce cením právě různorodosti a šíře nabídky. I pokud nemáte čas sledovat, co je v hudbě nového, zde můžete rychle srovnat krok.

Z organizačního hlediska šla úroveň od loňska jednoznačně nahoru. Mobilní toalety byly od počátku připraveny v odpovídajícím množstvím, ani jiné „sociální příslušenství“ není poddimenzované. Pro návštěvníky je dostupný i kemp, v tom jsem ale nepobýval, nemohu hodnotit. V celém areálu jsou jednotně používány padesáti korunami zálohované půllitrové poháry z tvrdého plastu, takže se nikde nevytvářejí kopy odhozených kelímků. Za zhruba třicet korun dostanete půl litr piva, do zhruba padesáti korun langoš se sýrem, česnekem a kečupem.

Pořadatelé se poučili i ohledně budovy Gong, kde se v roce 2012 tvořily neskutečné tlačenice a fronty. Letos je nutné si předem rezervovat vstup, pro osobu 50 Kč (není v ceně lístku). Řešení je to podle mě rozumné, alespoň se tu nevyskytují lidé, které to nezajímá a jen se chtěli „schovat“ a někde si smskovat a rušit povídáním. Představení konaná v Gongu většinou nemají zvukovou sílu, aby podobné ruchy přehlušily, zato bývají výjimečné hudebně, jako například letošní vystoupení Dhafera Youssefa.

V pozdních hodinách se sice v tlačenici před pódiem začínají linout pachy marihuany, nikde jsem zde ale nenarazil na nebezpečná individua, ani jedince natolik pod vlivem, že by ztráceli vědomí a sebeovládání. Všude se navíc pohybuje ochranka, po areálu jsou rozestavěny i stany s červeným křížem, kde se Vám v případě nutnosti dostanete odborné pomoci. Celkově akci hodnotím pozitivně, vhodnou jak pro mladé včetně rodin s dětmi, tak pro starší. Každý si přijde na své a nikdo nebude nijak strádat.

Ještě jedna zmínka o povrchu, loňská hrubá struska byla pro lidi v sandálech opravdovým peklem. Letos je však struska rozemletá a zválcovaná do jakéhosi pseudo-asfaltového povrchu. Druhá největší scéna, ač ne tak kalamitní, je stále nicmoc. I cestičky spojující scény jsou spíše štěrkové než pevné. V areálu se ale pohybovalo několik celkem spokojeně se tvářících vozíčkářů, navíc byly místy k vidění zvláštní bezbariérové vstupy. Shrnul bych to takto – buď mějte obuv, ze které kamínky snadno vyklepete, anebo si vezměte pořádné botasky. A připravte se na to, že v každém případě budete mít nohy i boty pěkně zaprášené.

Co se týče cen, letos mě vyšla čtyřdenní vstupenka (tedy na celou akci)  v předprodeji zhruba na 1400 Kč. Při prvním vstupu vyměníte papírovou vstupenku za látkový náramek, který je chráněn před sundáním (když to zkusíte, tak ho rozškubnete). Náramek Vás opravňuje ke vstupu, případná ztráta by byla asi těžko řešitelná. Nutno ale uznat, že na náramek žádné zvláštní ohledy neberu (nesundáte ho pochopitelně ani ve sprše), a žádný problém s ním nemám.

Akce se opakuje s roční pravidelností počínaje rokem 2002. Pokud hledáte nějaký kulturní tip, kam o prázdninách vyrazit, jistě nebudete zklamáni.

[Ukázat jako slideshow]

Vítr, adrenalin a plachty aneb jachta na Lipně

Jak již sám název napovídá, tento výlet je o dost odlišného charakteru, ale přesto by se Vám mohl zalíbit. Naše zkušenosti možná oceníte o to více, že jsme naprostými amatéry (ano, bylo to poprvé 🙂 ).

Kam na jachtu na Lipně, Parkování

Míst kam můžete jet na jachtu na Lipno je více, my jsme si vybrali jako výchazí bod přístaviště v obci Lipno nad Vltavou.

Příjezd od Prahy doporučuji přes České Budějovice. Přímo v obci jsme dojeli po hlavní silnici od Vyššího Brodu až na (zřejmě) jediný kruhový objezd a z něj hned doprava na rozlehlé parkoviště. Mimochodem parkoviště se nachází přímo pod Stezkou v korunách stromů (ale o tom teprve článek připravuji). Parkování je zde zdarma po celý den.

Po zaparkování okolo obchodu a směrem do přístavu (v podstatě podchodem a jste téměř u vody).

Pronájem jachty – jak na to, co s sebou

Tady hodně záleží u koho si chcete jachtu pronajmout. My jsme to vzali přes místní pobočku Intersportu (web přímo na pobočku: www.intersportrentlipno.cz). Naše jachta byla bez motoru a bez kajuty – cena (pronájem) koupeno přímo zde na pobočce je 1560 Kč za den na jachtě.

Po zkušenosti bych však spíše jednoznačně doporučoval jachtu s kajutou a motorem. Je o něco větší a nemusíte se pořád uhybat ráhnu a taky je to pohodlnější – cenově to pak vychází na 2300 Kč za den jachtě bez kapitána (a nepotřebujete ani kapitánský průkaz).

Určitě po Vás budou chtít dva průkazy totožnosti a mějte u sebe připravenou i vratnou kauci cca 1000 Kč. Po podepsání smlouvy o pronájmu již vyrazíte přímo na molo. Zde po Vás budou chtít vybrat jednoho, kdo bude tak nějak vedoucí „zájezdu“. Ten šťastlivec bude proškolen, jak se s čím manipuluje. Pak už jen zbývá nastoupit a vyrazit.

Co s sebou? – to je jedna z hlavních otázek, co jsme si pokládali. Takže určitě opalovací krém – a to nepodceňte – spálenina bolí ještě dva dny poté (osobní zkušenost – zapomněl jsem si namazat kolena).

K opalovacímu krému přidávám ještě vodu, ta je hodně důležitá a pokrývka hlavy (čepice, klobouk) a pak případně svačina. My jsme si dále vezli – lehkou mikinu, kdyby se počasí zkazilo, pantofle (a pak jsme stejně chodili bosí), foťák a jeden mobil v aquapacku na SOS (jsme se báli, že to náhodou můžeme přetočit…).

Vody se nebojte, protože na kapinátu Vám dají záchranné vesty i pro děti, takže nehrozí, že se utopíte.

S jachtou na vodě – co jsme poznali a co jsme nevěděli

První věc, kterou jsme poznali, že to není úplně jednoduché. Chce to trochu souhru alespoň dvou členů – jeden kormidluje a druhý se stará o plachty.

Další poznatek je, že né všichni jachtaři budou tak ohleduplní jako vy, a je pravděpodobně jisté, že občas budete muset jako my, rychle zkasávat plachty a kormidlovat jako blázni, protože ten strejda na druhé lodi se valí přímo na Vás a buď uhnout nechce (on má přeci vítr v zádech a nebude brzdit, je to naše povinnost se nějak proti větru uhnout, když on nemůže…) a nebo to je nad jeho schopnosti. V obou případech doporučuji pořád sledovat své okolí, někteří jedinci jsou nevyzpytatelní. A to je také práce pro kormidelníka i plachtaře (nebo plachťíka? 🙂 )

Další poznatek je celkem důležitý – pozor na parníky. Tedy né, že oni by se Vám neuměli vyhnout, to se celkem vsadím, že jak je uvidíte, budete se jim klidit z cesty, ale pozor na jejich vlny. Výškový rozdíl činní odhadem přes půlmetru a tak jsme raději vždy směrovali příď čelem k vlnám. Houpne to, ale je to OK, bokem bych to sjížddět nechtěl.

Mezi další důležité řadím, že nemůžete jet jako autem – prostě směr a tradá. Tady nikoliv, záleží na větru – ale většinou bude Vaše jízda připomínat cik-cak styl od jednoho břehu ke druhému.

Když se do Vás opře velký (a to musíte prostě odhadnout) vítr, jste příliš blízko břehu a ono Vás to tam prostě tlačí ať kormidlujete jak chcete – zkasejte rychle plachty – nevím jestli je to správný postup, my jsme s plachatama tolik prostě neuměli a tak nás v rychlosti napadlo akorát toto. Celkově příliš blízko břehu není radno pobývat, snadno můžete uvíznout na mělčině.

Dále pozor na plavce a případné malé motorové čluny – někteří jsou sebevrazi a někteří neumí ovládat ani ten člun, vyhíbání je pak ukázkou adrenalinu a schopností kormidelníka (jj, přeci tak velkou loď je sranda ovládat, takže to ty člunaři okolo nás občas v klidu prosvištěli – nevím co by nastalo, fouknout poryv z nečekané strany…). Obecně jsem si hlídal neustále, kde kdo je a minimální bezpečnou vzdálenost jsme cítil jako OK při cca 50 metrech.

Dále když vyrazíte, sledujte čas. Pokud máte vítr v zádech, je to skvělé, ale myslete na návrat. To co jedete s občasným větrem v zádech cca hodinu, pojedete zpátky při stejném větru možná i dvě hodiny (a pravděpodobně i více) – pokud to nechcete hnát na motor (a ten jsme neměli).

My jsme měli téměř bezvětří a za celý den jsme zvládli podle mapy cca přes 10,5 km.

A poslední věc, při zajíždění do přístavu nemůžete mít vytažené plachty – důvod je asi celkem jasný – uřídit se to prostě nedá, takže musíte použít motor (když ho máte) a nebo pádla – a to se pěkně protáhnete…

Poznámky pod čarou a na co si dát ještě pozor

Jedna celkem důležitá věc je, přes koho si ten Váš den na jachtě (nebo i dva… ) zařizujete. Nevím jak u Vás, ale když jsem zjistil, že přes nějaké zážitkové agentury je cena verze bez kajuty a bez motoru, jen s pádlama asi o 500 Kč dražší, tak mi lezli oči z důlků. To kdyby jste pak k tomu přihodili ještě 200 Kč, tak máte tu s kajutou a s motorem, takže se do přístavu nedřete.

Pokud tedy uvažujete o jachtě – udělejte si to soukromě nebo přes nějakou tamější půjčovnu, určitě Vás to vyjde levněji a máte jistotu, že jste pronajali jachtu podle svých představ. Nestane se Vám, jako jsem viděl kolegu, co byl nešťastný, že koupil nějaký voucher pro zážitek a ono to tak nějak neodpovídalo a nikdo to s ním nechtěl řešit.

Co se týká adrenalinu – toho jsme užili tak akorát. Udělat si to jako výlet s dětmi, byli bychom asi ještě opatrnější a udělat si to jako např. pánskou jízdu, tak bychom určitě najezdili více (a taky asi rychleji 🙂 ).

Fotogalerie z Lipna na jachtě

[Ukázat jako slideshow]

Hrad Točník a zřícenina Žebrák

Jak název napovídá, souhradí Točník a Žebrák se nachází v těsné blízkosti. Pokud se vydáte opět poznávat krásy české historie, pak Vám tento tip na výlet může přijít vhod jako zastávka na trase. V článku se nejprve věnuji hradu Točník i když je až za Žebrákem – takový jsme si udělali plán my.

Příjezd k hradům, parkoviště

Příjezd od Prahy – z dálnice sjedete buď již na Exitu 28 za Zdicema a pak podél dálnice směr Žebrák nebo lépe až na Exitu 34 přímo na obec Žebrák. Od Plzně je jasným favoritem Exit 34.

Pokud jedete směrem Příbram – Žebrák, pak je asi nejrychlejší cesta přes Hořovice – sice je místy užší, ale lze projet celkem rozumně (pokud to není zacpané kamionovou dopravou).

V obci Žebrák můžete zastavit (ale tak jedině pro svačinu) nebo pokud chcete jít odsud po modré až na hrady. V obci jsem marně hledal nějaké infocentrum, prostě není, takže zapomeňte na letáčky o zdejší krajině a tipy co by ještě stálo za to navštívit v okolí hradů Točník a Žebrák a sledujte ukazatele na sloupech s nápisem Hrady doprovázeným ikonou věžiček.

Tyto směrovky Vás dovedou k placenému parkovišti – 40 Kč OS automobil na den. Provoz parkoviště od 9.00 do 17.00. Parkoviště je štěrk, šotolina, zbytky asfaltu. Jediný strom, který poskytuje stín pro auto bude beznadějně obsazený už od rána – ale můžete zkusit zadoufat.

Od parkoviště na Točník

Stojíte u auta a hledáte cestu kudy dále. A pokud budete koukat nahoru do jedinné nejbližšího kopce uvidíte již špičky věží Točníku. Cesta vede podél ohrady s chovem koz a čínskými prasaty. S domácím mazlíčkem buďte opatrní, raději na vodítku. Stoupání Vás čeká a nemine (tedy pokud chcete na hrad dojít). Cestou si několikrát udělejte čelem vzad a rozhlédněte se po krajině – tak a teď víte proč ve středověku stavěli hrady na kopci – odsud je opravdu dobře vidět.

Točník se představuje, aneb trochu nudné historie

Když 1395 Žebrák vyhořel, nechal jej sice tehdejší panovník Václav IV. opravit, ale již mu svou nehynoucí důvěru svěřit nechtěl. Proto nechal zbudovat Točník (zřejmě výstavba probíhala 1398 – 1401). Točník stojí na stejném skalním valu (hřebeni) jako Žebrák – údajně o cca 100 metrů výše (no nevím, až tam půjdete, budete Vám to připadat jako 200…).

Hrad přečkal obléhání Husity v letech 1425 a 1430. Od roku 1475 jej vlastní loupeživý rytíř Burian z Gutštejna a vrací jej zpět královské komoře 1487.

Sgrafitou výzdobu na Velkém paláci nechali provést Lobkowicové, kteří hrad vlastnili od r. 1594.

Pak již hrad postupně chátral a byl ve správě hejtmanů. V roce 1733 došlo k úpravě audienční síně na kapli, což vedlo k zachování celého Královského paláce v celkem dobrém stavu. Hrad poté mění opět majitele a v roce 1923 jej odkupuje Klub československých turistů. Dnes je v majetku NPÚ.
Zajímavostí je, že na hradě se ukrývala část královského pokladu už od r. 1400 – na pokyn Václav IV.

Prohlídka hradu Točník a malé příjemné překvapení pro turisty

Vstupné do hradu je 90 Kč na dospělou osobu a za tuto cenu se můžete buď přidat k prohlídce s průvodcem, nebo prostě bloumat po hradu sami. U kasy chtějte také informační leták o hradu – moc jich zde prý nemají, ale zkuste si jej alespoň vyfotit a můžete pak číst cestou (což není zrovna ideální, že). Prohlídka s průvodcem je zajímavá, měli jsme několik dotazů na konkrétní věci a jak se ukázalo průvodce na švestkách nenachytáte, opravdu tomu rozumí…

Budete-li mít štěstí, pak během prohlídky uvidíte i ukázku sokolnictví, kterou zde předváděl (v našem případě) sokolník znalý a zkušený. Navíc je to ukázka, která Vás vtáhne do děje – a to myslím doslova – nechápete? – pochopíte, až Vám sokolník nasadí rukavici a na připravenou návnadu k Vám přiletí větší či menší dravec od Káněte lesního až po 7 kilové monstrum orla mořského. Dozvíte se o historii sokolnictví, o zajímavostech jednotlivých dravců a praktickou ukázkou získáte skutečný pocit sokolníka. Dokonce i děti si přijdou na své a mohou zkusit nechat na své ruce přistát menší dravce. Ostatně zdejší sokolník Vás sedět nenechá.

Drobným vylepšením prohlídky by mohlo být přidání více popisných cedulek u některých exponátů. Pochvalu pak zaslouží naprosto vhodně uschované odpadkové koše – dokud nebudete stát přímo u nich, nepoznáte je. Na některých místech by možná přidal upozornění na zvýšenou opatrnost při pohybu podél hradeb a po schodech, ale to už je věc názoru. Toalety jsou umístěny ihned u vstupu, čistota se na první jevila OK – takže také pochvala. Jediné, co zde tedy ještě chybí, je procházející se družina rytířů s vladařem – ale to je již jen na Vaší představivosti :-).

Od Točníku na zříceninu hradu Žebrák

Prohlídka Točníku skončila a vracíte se na parkoviště. Neodjíždějte. Nechte auto, tam kde stojí a pěšky se vydejte z kopce k siluetě věže Žebráku. Dolů ke křižovatce a pak rovně po silnici – zříceninu Žebráku máte po pravé ruce do kopce. Po cca 300 metrech přijdete k směrovce, která Vás navede na cestičku k Žebráku.

Předem upozorňuji, že to chce pevné boty a trochu repelentu. Procházíte sice vyšlápnutou cestičkou, ale kdo ví, co se v ní skrývá. Já zvolil zkratku a za lávkou přes potůček jsem to vzal přímo do kopce. Sice to bylo náročnější, ale kratší.

Na Žebráku od Vás „vyžebrají“30 Kč za dospělou osobu :-). Za tuto cenu si můžete vyšlápnout schody na Věž a rozhlédnout se po krajině a pak shlédnout jednu komůrku s historickými zajímavostmi o Žebráku. Pokud se ptáte zda to stojí za to, pak za mne jednoznačně ano. Rozhled z Točníku je super, ale pohled z věže Žebráku na samotný Točník a hřeben, který k němu vede je nádherný. Jen velký pozor na bezpečnost – okna ve věži nemají žádnou mříž a spodní rám je něco málo nad kolena…

Fotogalerie

[Ukázat jako slideshow]

12►

Rokokový zámek Dobříš

Možná znáte slova písně Tam u města Dobříše, skáče blecha v kožiše.. Jak je to dál nevím, nicméně v Dobříši jsme byli na zámku, ale blechu jsme tam žádnou neviděli.

Dobříš je vzdálená 40 km od Prahy jižním směrem a leží v příjemném úpatí pohoří Brdy.

Něco mále historie

Zámek v Dobříši je rokokový zámek s výraznou fasádou a pochází z let 1745-1765, kdy přestavbu uskutečnil Jindřich Pavel Mansfeld. Jeho dcera Marie Isabella byla provdána za Františka Gundakara Colloreda. Až do II. sv. války patřil zámek šlechtickému rodu Colloredo-Mannsfeld. V roce 1942 byl zámek vyvlastněn nacisty a v roce 1945 připadl státu a byl užíván téměř 50 let jako Domov spisovatelů.

V roce 1998 byl navrácen spolu s franc. a angl. parkem do soukromého vlastnictví a jeho  současným majitelem je Dipl. Ing. Jerome Colloredo-Mannsfeld.

Autem na zámek v Dobříši, pokladna a prohlídka zámku

Pokud se na zámek chystáte autem, je pohodlné parkování přímo naproti zámku u Kostela Nejsvětější Trojice za cenu 10Kč na hodinu. My jsme odhadli čas na 2,5h, nicméně nakonec to bylo málo, ale k tomu se dostaneme.

K zámku je nutné přejít silnici a hned můžete obdivovat upravený vstup do zámku. V zámecké bráně se nachází pokladna. Na výběr je několik okruhů, v době naší návštěvy bylo možno shlédnout 2 okruhy, přičemž první okruh je na zámeckou expozici za cenu 130 Kč. Okruh začíná pokaždé v půl, opakuje se každou hodinu. Přiběhli jsme na poslední chvíli, honem jsme koupili vstupenky a cvalem uháněli na místo začátku prohlídky, naštěstí na nás počkali. Obuli jsme prohlídkové papuče (já dostal dvě levé, ale na výměnu nebyl čas, neboť si je berete v přízemí a obouváte až v prvním patře).

V interiéru je možné fotit, nicméně za příplatek. Žádné foto z interiéru Vám neukážu, jednak proto, abyste byli překvapeni vnitřním vybavením a druhak proto, že jsem skrblík a příplatek jsem neplatil. Ve skutečnosti proto, že v tom fofru při kupování vstupenek jsem si na něj prostě nevzpomněl. Musí Vám tak tedy stačit pouze to, že uvnitř uvidíte pracovnu pána, čajový salonek, pánskou a dámskou ložnici, Zrcadlový sál, knihovnu, jídelnu, to vše vybavené dobovým nábytkem, obrazy a různými dalšími předměty. Navíc v době naší návštěvy byla součástí expozice i výstava dobových plyšových medvídků.

Po padesáti minutách je prohlídka u konce, my jsme bohatší o pěkný zážitek a stojíme na rozpáleném nádvoří zámku hned vedle zámecké restaurace. A musíme říct, že vaří dobře.

Zámecký park

Je krásný letní den a tak nemůžeme opominout procházku zámeckým francouzským parkem. Ten nás lákal už pouhým pohledem z okna během prohlídky zámku. Vydali jsme se napříč nádvořím do francouzského parku, vstupné je pouhých 25 Kč/os. Procházíme alejí, míjíme několik laviček. Narážíme na postranní cestičku, která nás k našemu překvapení zavede k Fontáně napájení Heliových koní, z níž jsme plně opojeni, nikoliv napojeni, jelikož nejsme koně. Zdobí ji několik antických soch a sousoší. Hrozně moc se nám líbí bůh Poseidon, jehož zlatý trojzubec jen září, voda zurčí po několika patrech a okolím se line hudba, jelikož fontána je ozvučena.

Nám se ale krátí čas a chtě nechtě se chystáme zpět. Loučíme se pohledem z fontány na park a zámek v povzdálí a vracíme se zpět parkem a přes zámecké nádvoří. Tam se s námi loučí postava rakouského granátníka.

Byl to bomba zážitek, tak snad zase někdy..

[Ukázat jako slideshow]

Naučné stezky okolo obce Srní  – Srnský okruh, Vchynicko-Tetovský plavební kanál, Okolo Kostelního vrchu a dále z Rechle na Modravu aneb jak se lze ztratit a najít na Šumavě

Tento výlet jsme pojali poněkud netradičně oproti předchozím. Takže získané zkušenosti jsou opět novátorské a možná Vám přijdou i zábavné a prospěšné. Hlavní změna spočívala v naprosto minimálním nastudování mapy a ostatně její nepřítomnosti vůbec. Chtěli jsme se pouze spolehnout na letáčky na infocentru a turistické značení. Výchozím bodem bylo Srní a tam jsme také chtěli dojít.

 Příjezd a parkování v Srní

Přes Kašperské Hory do Srní přijíždíme okolo 10. hodiny. Parkovišť je zde více, značky Vás tam dovedou, my máme štěstí a zastavujeme ihned u infocentra místo kolegy co odjel.

 Infocentrum

První cesta do infocentra pro letáčky, možná mapičku oblasti s trasou naučných stezek a podobně. To bychom rádi získali, protože jsme jinak naprosto beze všeho, pouze máme cíl – NS Srnský okruh a pak přes NS Vchynicko-Tetovský plavební kanál a zpět do Srní. Odhadem cca 18 km krásné procházky.

Bohužel v infocentru toho moc není. Mapičky a povídání ke stezkám (téměř) žádné. Letáčky nepříliš přínosné – pouze pro hodně vzdálená místa, kam fakt dnes jít nechceme (např. Zámek Hrádek – viz. článek). Chápu, že si můžeme koupit mapu, ale jednu už mám doma, dnes jsem chtěl být  náhodný turista, který sem přijede a chce se jen někde projít… Takže vybavení máme  nulové a papá infocentrum.

Nástup na trasu

Hned vedle infocentra začíná značení pro trasu NS Srnský okruh. Nabízí se na obě strany. Volíme začátek na sever, třeba je to správně. Stezka nás postupně vede ven z obce a k nádrži pro vodní el. Vydru. Možnosti doleva po téměř-silnici, doprava po značené stezce. Takže jdeme doprava. Cestička končí u trafostanice. Zde na lavičkách odpočívají cyklisté. No a kam tedy dále, že? Inu, dále jdete polem a po mezích vzrostlou trávou do pasu. Je vidět, že tudy občas někdo projde, ale opravdu jen občas. Nejvíce to bude patrné z fotek. Že bychom věděli, kam přesně jdeme, to ani náhodou, značení žádné, pouze spolehnutí se na naznačenou cestu. Po asi 200 metrech nacházíme značku stezky, sláva, neztratily jsme se (prozatím). Kousek před námi dochází k připojení cesty zleva na tu naší – aha to je zkratka od té vodní nádrže. Rada: pokud nechcete pokoušet klíšťata pak doporučuji tudy. Mimochodem, repelentu jsme na sebe nacákali asi tunu (jasně, že před samotným začátkem).

Tak kráčíme dále a dále. Občasné zastavení u infopanelů. Informace jsou hlavně o místní historii nebo květeně. Mapu nečekejte a když, tak leda pro nalezení Kašperských Hor a zbytek nějak vytušíte :-D. Jsem zmlsaný – chtěl bych mapu s vyznačeným bodem, kde stojím….

Stezka co se maskuje jako okruh

Křížíme vozovku směrem na Prášily (viz. článek o výletu na Prášilské jezero) a pokračujeme plynule na NS Vchynicko-Tetovský plavební kanál.Teď si asi budete říkat, proč scházíme na jinou NS že? Nu, ono to není tak úplně složité. NS Srnský okruh by mohla vzbudit zdání, že se jedná o okruh, kdy výchozí a koncové místo jsou totožné. A ejhle, podívejte se do mapy (kterou nemáme), ono okruh a okruh… A tak pokračujeme dále – procházka byla krátká a po silnici s dopravou (sice né samé auto, ale jezdí) se vracet zpět moc nevonní a taky byl slíbený okruh a já ho chci… Takže dále na plavební kanál.

Po chvíli přichází odbočka na Hauswaldskou kapli. Takže na kapli a směrem ke studánce, stojí to za to. Podél kanálu je to sice kratší, ale o to lepší cesta :-). Navíc jsme tím asi tedy jaksi na NS Okolo Kostelního vrchu, což jsme ani nezjistili. Rada na cestu zde, až budete mít Hauswaldskou kapli odhadem okolo 800 metrů za zády, přijde křižovatka. Cesta se svažuje rovně z kopce nebo ještě více z kopce a doleva. Zvolte tu rovně. Je to ta správná, jen zde chybí značení. Přivede Vás to na kamenný most a zpět na NS plavebního kanálu.

U křižovatky Hakešické cesty zjišťujeme, že jsme se stále neztratily a tak zvesela pokračujeme dále podél kanálu – přeci jen bude okruh! Přichází rozcestník na Schätzův les a pak samotný Schätzův les, tím jsme jednak na NS plavebního kanálu a dále na červené trase směr rozcestník Rokyta. Zde přímo na rozcestníku začíná teprve zábava – směr na Srní je totiž pouze 15km zpátky, takže pokud tam míříme jako závěr naší cesty – nezbývá než se po směru vrátit, což nám přijde dost zbytečné, přeci to musí jít někudy projít…

No a tady jsme nabrali také špatný směr – pokračujeme totiž po NS plavebního kanálu a shlížíme shora na Antýgl – což nám v ten moment nepřijde nijak divné. A pak to již jde ráz na ráz. Tedy spíše krok za krokem špatným směrem. Ono tedy popravdě ta orientace podle značek na rozcestníku byla taková poněkud nezvyklá (podívejte se na foto a pak do mapy – no a zkuste to nějak rozumně ukázat, buď mi vychází směr na Srní OK, ale nesedí směr na Schätzův les a nebo obráceně… – nebo tomu nerozumím, což může také být 🙂 )

Když se dostáváme do Rechle na hradlový most, začínáme tušit, že se něco nezdařilo správně. Vracet se zpátky zrovna nechceme, takže od parkoviště po silnici volíme směr doprava. Někam to povede. Směrovky zde již nejsou žádné…

Když stojíme u cedule Modrava, máme jasno. Ještě se pokouším spekulovat o opakovaném výletu na Březník (viz. článek o výletu na Březník), ale je to spíše jen žertovná idea. V hotelu u autobusové zastávky stavíme na kofolu a kupujeme 1,5l vody Rajec za 22 Kč. A pak již jen asi 30 minut čekání na autobus. Za osobu z Modravy do Srní 22 Kč, bus má vzadu vozík na kola pro cyklisty. Takže okruh dokončujeme pomocí autobusového svozu.

Autobusy jezdí celkem často, takže jsou i použitelné. Když jsem zmínil cyklisty, tak celá cesta co jsme prošli vyjma úseku na začátku přes zarostlou louku a pak NS Okolo Kostelního vrchu je pro cyklisty sjízdná a s kvalitním povrchem. Takže to bych doporučil jako tip na výlet pro cyklisty.

Závěrem

Závěrem bych chtěl poznamenat, že jsme byli celkem překvapeni a lehce se nám potvrdila teorie, že ne všechny naučné stezky, co zde vznikají a jsou, Vám přinesou pouze radost z poznání – někdy to budete mít i okořeněné radostí z dobrodružství a lehkého bloudění… (vemte si raději tu mapu).

Např. představa příchodu do Modravy v půl osmé večer by na klidu s dětmi na zádech asi moc nepřidala. Nicméně drobné nejasnosti nejsou jen otázkou Šumavy, ale s obdobnými poznatky se lze setkat např. na NS Zelendárky okolo Protivína, o které jsem našel i tvrzení na cestovatelských portálech, že je bezbariérová (leda tak na pár místech).

Další celkem překvapující zjištění je naprosto mizivá (resp. nulová) přítomnost odpadkových košů po celé délce trasy, co jsme šli. Pravda, našlo se i pár světlých vyjímek, ale to na kontejneru stojí nápis, že je to soukromé a plasty si turisté dojděte laskavě vyhodit někam do ..

Pokud ale hledáte nějaké nové a neotřelé dobrodružství s minimálním rizikem, pak tohle určitě zkuste.

[Ukázat jako slideshow]

Zadov je lyžařům dobře známá destinace, ale blízké okolí má co nabídnout i v létě. Nakonec Šumava je krásná ve všech obdobích a je jen na Vás, zda jste připraveni to objevit. Správa NP navíc pro turisty připravila naučnou stezku Churáňov. My jsme se po ní vydali, abychom Vám mohli říci, zda to stojí za to.

Příjezd a parkování

Na místo je jednoznačně nejvýhodnější dorazit autem, do Zadova sice jezdí autobusy, ale přeci jen nechcete být na výšlapu vázáni jejich řídkým rozvrhem, poslední odjíždí do Vimperk v 17:40.

V čem obec zklamala, je dostatek informací, kde máte začít. Nejprve budete autem bloudit po zátáčkách… Víte, Zadov působí jako mnoho soukromých budov určených k pronájmu a pohostinství podél do kopce klikatící se silnice. Obec nepůsobila nijak rušně a na parkovištích kolem spících lanovek nebyla ani noha. Informační cedule byly určeny hlavně lyžařům, nebo se jednalo o mapy v nepoužitelném měřítku. Slibně vypadající „i“ podél cesty se vždy ukázala být zklamáním. Představa, že najde info-centrum, byla vcelku naivní.

Ušetříme Vás tedy zbytečného hledání, kde zaparkovat a vydat se na cestu. Zaparkovali jsme na parkovišti zde 49°4’9.808″N, 13°37’8.945″E. V létě je parkování zdarma, navíc poblíž je jedno pohostinské zařízení, kde byla vcelku nápomocná paní, která nám i ledacos poradila.

Naučná stezka Churáňov

Z mapy je to celkem jasné, vrátíte se kousek po silnici směrem do Zadova a cestu najdete. Mapu jsme někde ztratili, takže jsme celou cestu šli podle značek a ukazatelů. Nejprve jsme prozkoumali budovy lanovky, kde opravdu nic nebylo, pak jsme obešli Churáňovské chalupy, kde byl konečně rozumný ukazatel, a hurá na cestu.

První metry nic moc, kolem je sice les, ale také dráty. Les je ovšem čistý, nikde žádný rámus, ani mnoho turistů. Cestou jsme dohromady potkali maximálně 10 lidí, z nichž polovina nebyli turisté ale do-it-yourself zedníci na svých baráčcích a penzionech.

Podél cesty naleznete různé informační cedule. Vždy Vás potěší, když se můžete dozvědět něco nového, ale musím říci, že z leckteré cedule jsme se nedozvěděli prakticky nic. Výrobci značení asi měli lepší i horší chvilky.

Cesta nás dovedla ke Klostermannově skále, útvaru pojmenovaném po známém spisovateli, v jehož dílech najdete zachycenou dřívější podobu Šumavy. Tehdy byla Šumava ještě poněkud divočejším místem, ale jak říkají odborníci, ani Klostermann nezažil ten správný prales, jaký vlastně najdeme už skoro jen na Boubíně.

Na skálu se dá snadno vylézt, pokud se nebojíte použít ruce i nohy. Nahoře na Vás čeká mírně trouchnivějící lavička, a nulový rozhled. Pocit z dobře vykonaného horolezeckého výkonu však zahřeje, leč na vyprávění to asi nebude.

Budete pokračovat dál směrem ke Starým Hutím. Zde jsme trochu zapochybovali, jestli pes vlčák domorodec má přátelské úmysly, takže jsme se v tranzitní zóně dovybavili pořádnými klacky. Vzájemné odstrašování zafungovalo, přešli jsme kolem konce světa (viz foto) a dorazili až k vyhlídce. Tam se cesta stáčí a vede kolem pár penzionů, turisticky bych to označil za hluché místo. Brzy však následuje návrat zpět do lesa, kde neschází ani různé potoky, bystřiny a mosty přes ně. Co však schází je místy značení. Některé značky sice vypadají spíš jako diverzantská akce jakéhosi vandala, ale patrně se jednalo jen o dočasný stav, na kterém se pracuje. Není však výjimkou, že dorazíte na křižovatku, kde si můžete vybrat ze tří směrů, všechny vypadají stejně příhodně, ale značka žádná. Prohledávání nejbližších úseků každé z cesty neukázalo také nic, nakonec ale zvítězil instinkt – pokud jdete po naučné stezce po jejím směru, odbočujte vždy doleva, když nevíte. Tohle by ještě chtělo zlepšit.

Jako na truc jsme pak dorazili až k „výherci o nejlepší informační ceduli stezky“, jako jediná opravdu řekla, kde jsme, kam se můžeme dostat dál a hlavně kudy tam dorazíme. Ať už zvolíte krátkou nebo dlouhou variantu, cestičky Vás po chvíli vrátí zpět na parkoviště, kde jsme vyšli. Pokud nemáte dost, ještě cestou projdete kolem lanového centra, tak se můžete vydovádět.

Závěr

Celkem nám cesta, pomalým krokem, zabrala asi 4 hodiny, přičemž jsme si schválně cestu prodloužili po červené trase. Zvládnou ji děti i starší lidé, kluzké kořeny však budou vyžadovat místy opatrnost. Stezka vede hezkou nezničenou přírodou a alespoň podle naší zkušenosti se nemusíte bát davů turistů dusajících a povykujících všude kolem. Jako slabší průměr pak hodnotíme značení, obzvlášť výchozí bod, kde zaparkovat by nám býval ulehčil život.

[Ukázat jako slideshow]

12►

Zámek Hrádek u Sušice

Zámek Hrádek byl v ještě nedávné minulosti v poměrně zuboženém stavu, což se před několika lety změnilo a dnes se jedná o velice pěknou stavbu. Toto je velice krátký výlet, který doporučuji v případě rozhodnutí spojit s něčím dalším (třeba na Velhartice).

Kam na Zámek Hrádek

Zámek Hrádek se nachází asi 4km od města Sušice. Pro navigaci na parkování a přímo k zámku můžete použít následující GPS – N49.261034, E13.498356.

Trocha historie

První zmínky jsou o Hrádku z přibližně 13. století, kde se popisuje jako tvrz. Později v 16. století patřil pod majetek Račinů z Račina, kteří tvrz pravděpodobně nechali přestavět do podoby renesančního zámečku. Později byla část zámku upravena do barokní podoby.

Prostory zámku Hrádku

Vnitřní prostory nabízejí dnes ubytování a restauraci a dále je zde muzeum a několik výstavních skříní. Pokud zde budete, doporučuji prostě šmejdit bez nějakého plánu. My jsme to tak provedli a s výsledkem jsme byli celkem spokojeni. Případně se zeptejte hned na infocentru u vstupu co by Vám doporučili a můžete jít na základě toho.

Pak ještě nezapomeňte na přilehlý zámecký park s fontánkou. Park je udržovaný a poskytuje příjemný odpočinek ve stínů stromů v letním horku. Navíc jsou hned u vstupu do parku velmi dobře zpracované infotabule s historií a dobovými fotografiemi. Takže jsme se obohatili hned dvakrát…

Poznámky pod čarou

Parkování přímo před zámkem je možné, ale většinou budete mít spíše štěstí narazit na volné místo. Takže doporučuji řešit improvizací a v mezích pravidel.

Fotogalerie zámek Hrádek

[Ukázat jako slideshow]

Velhartice – hrad a zámek

„Král Karel s Buškem z Velhratic teď zasedli si k dubovému stolu….“ Ještě stále si vzpomínáte na jednu z nejčastěji šprtaných básniček ze základní školy? Pokud ne, nevadí. Stejně Vás tím nehodlám dále nudit. To co tentokráte nabízíme je tip na výlet na zámek a hrad Velhratice. Nudit se nebudete a historie je zaručená…

Kam na zámek a hrad Velhartice

Velhartice se nacházejí v plzeňském kraji, okres Klatovy. Směrem od Prahy jednoznačně po dálnici na Plzeň, pak Klatovy a v půli cesty na Železnou Rudu odbočit, pak už je to kousek. Směrem od Brna (od Českých Budějovic) musíte přes Horaždovice a pak je to tak trochu na Vás. My jsme tentokráte přijížděli a odjížděli právě směr na Brno, takže popíši tuto cestu (tedy cesty).

Možnost přes Nalžovské Hory a Kolínec – silnice za Nalžovskými Hory občas úzké a občas kvalitní (vnímáte to občas kvalitní? – zbytek jsou jámy, díry, boule a valcha…).

Zpátky jsme to vzali přes Sušici, což se ukázalo jako delší cesta, ale o dost lepší kvalita. Pokud pojedu příště, tak si o těch pár kilometrů zajedu…

Parkování

Parkoviště je ve Velharticích celkem dobře pozicované. Sledujte GPS 49°15’54.825″N, 13°23’47.018″E a když nebude plno je spokojenost jistá. Celkem odhaduji na cca 70 – 80 míst. Navíc přímo u parkoviště jsou záchodky a odpadní koše – dost dobrá organizace… Od parkoviště je to již jen kousek.

Hrad a zámek Velhartice

Takže konečně u cíle. Vstupní brána a placení. Když budete mít kliku stihněte se buď přidat k právě začínající výpravě nebo prostě chvíli na prohlídku počkáte. Jenom vstup do areálu nemá moc cenu. K vidění je toho sice dost, ale prohlídka zámku s vyprávěním průvodce je celkem zajímavá a doporučuji její absolvování.

Trochu mne mrzí, že již u vstupu Vám zakážou fotografovat interiér. Nejprve jsem si myslel, že se snaží ochránit expozici a hlavní trháky před přílišným zvěřejněním, ale když jsem později nalezl na internetu jejich virtuální prohlídku, tak tomu opravdu nerozumím. Všude jinde běžně fotíte (i kdyby za příplatek) jen zrovna tady ne… nerozumím. Pokud máte zájem shlédnout dopředu co Vás čeká přikládám odkaz na virtuální prohlídku z oficiálních stránek hradu zde (http://www.hrad-velhartice.cz/foto-16/virtuani-prohlidky-1/)

Nyní lehce z otravné historie – kdo nechce, ať přeskočí tento odstavec…. Hrad Velhartice je z období gotiky, poprvé se v písemných pramenech uvádí Bušek z Velhartic (byl otcem právě zmiňovaného Buška z Velhartic – komoří a rádce Karla IV.) a to již v r.1318. Hradu se krátce zmocnil jistý rytř Hertvík jako majetku plynoucího z z pojištění dluhu. poté jej opět získal zpět rod Velhartů za pomoci Oldřicha z Rožmberka. A historie pokračovala dále a dále… nebudu prozrazovat vše, jelikož toto je napsáno na tabuli přímo u parkoviště – mimochodem tabule již něco zkusila, ale čitelná je stále.

Poznámky pod čarou

Hned již v první místnosti si všímáme velké tapiserie na zdi. Průvodkyně ji zasvěceně nazvala Buqoyskou. Tapiserie pravděpodobně pochází ze stejné dílny jako ta co je na Rhodosu v paláci Velmistrů (viz. článek). Co mne zde spíše zaráží je to pojmenování. Pravda je, že v Paláci Buquoy v Praze by jste našli podobné, ale že by se to podle toho takhle jmenovalo, to se mi fakt nezdá, ani gůglení to moc nepotvrzuje – takže mám k této informaci jistou nedůvěru. Při dalším dotazu na tapiserii jsem se dozvěděl nula nula nic – jedná se o naučený připravený text, ale více ani ťuk. K tapiserii je spíše zajímavý výrobce Aubusson a letopočet 1669 v Belgii.

Další zajímavostí je, že po určitou se zde doslova ukrývaly české korunovační klenoty (tip na zajímavost) před Jiříkem z Poděbrad, aby nemohl být korunován.

Až si prohlédnete vnitřek nezapomeňte projít celé prostory. Zahrajte si zmenšenou verzi šachů a pak také nějaké ty kuželky… a více již neprozradím.

Fotogalerie z Velhartic

[Ukázat jako slideshow]

Brno nabídne zájemci nejednu architektonicky zajímavou budovu. Zejména na začátku 20. století lákalo Brno mnoho architektů, kteří se zde navzájem inspirovali a realizovali svá díla. Jedním z nich byl i Dušan Jurkovič, který podle dostupných záznamů ani architekturu nedostudoval, přesto jeho nadšení vedlo ke vzniku mnoha staveb.

Dušan Jurkovič zakoupil parcelu pro svoji vilu roku 1905, umístěnou v takové vzdálenosti od Brna, aby zde mohl vybudovat celou vilovou čtvrť. To se mu sice nakonec nepodařilo, ale alespoň svoji vilu zde postavil a představil návštěníkům expozici Výstava architektury a uměleckého průmyslu. Celá vila byla v podstatě architektonický experiment.

V současné době spravuje Jurkovičovu vilu Moravská galerie v Brně, a vy si můžete na jejich stránkách rezervovat návštěvu. Studenti za 50 Kč, dospělí za 100 Kč, platí se při vstupu.

Na místo se dopravíte tramvají číslo 1, směrem na Bystrc, vystoupíte na zastávce Bráfova. Vystoupíte, projdete kolem křoví do ulice a půjdete ve směru jízdy tramvaje na křižovatku s ulicí Jana Nečase. Uhnete vpravo a půjdete až na konec ulice, kde vilu najdete po levé straně. Jistě ji nepřehlédnete i podle jejích vrátek, je poslední vilou v bloku pozemků. Ještě jedna zajímavost – předposlední vila, těsně před Jurkovičovou, je jedinná další, která je postavena podle návrhu Dušana Jurkoviče. Žádný jiný z jeho tehdejších sousedů si od něho nenechal nic navrhnout.

Na návštěvu vily potřebujete alespoň 60-90 minut. Uvnitř vily je i výtah pro osoby se sníženou pohyblivostí. Do objektu vede i rampa umožňující bezbariérový vstup.

Celkově byla návštěva hodně zajímavá, průvodkyně byla ochotná a bylo vidět, že ji tematika zajímá a je schopna podat i další informace.

Aplikaci pro rezervace a další informace o vile najdete na jejích oficiálních stránkách spravovaných Moravskou galerií v Brně: http://www.moravska-galerie.cz/jurkovicova-vila.aspx

[Ukázat jako slideshow]